Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Fikční a vymyšlené světy

 |  16. 2. 2004
 |  Vesmír 83, 63, 2004/2

„Ze soukromého ústavu choromyslných blízko Providence ve státě Rhode Island zmizela zcela nedávno velmi zvláštní osoba…“ – tak začíná jedna z povídek H. P. Lovecrafta. 1) Myslíte, že se to opravdu stalo? Odpověď je prostá: ano! Stalo se to totiž ve fikčním světě, který je konstruován autorem a rekonstruován čtenářem (senzitivním čtenářem snad i prožíván), nestalo se to ovšem – vlastně nevím, jen to předpokládám – ve skutečném, aktuálním světě, v němž žil Lovecraft a v němž žijeme i my a čteme v něm jeho knihy.

Literární věda se v posledních desetiletích začala věnovat teorii fikčních světů, inspirována tzv. možnými světy filozofiů a logických sémantiků. 2) Na rozdíl od možných světů, o nichž se předpokládá, že jsou – obdobně jako aktuální svět – úplné, tj. vše (rozuměj cokoliv) v nich buď platí, nebo neplatí (i když třeba jinak a i když nevíme jak), jsou fikční světy jaksi „malé“: platí v nich jen to, co je explicitně řečeno (například že zmizela ona zvláštní osoba), popřípadě co lze z řečeného snadno vyvodit (například že blízko Providence existoval ústav choromyslných a že se v něm před zmíněným zmizením vyskytovala nejméně jedna zvláštní osoba). Mnohé ostatní, pokud to není ve zjevném rozporu s tím, co ve fikčním světě již platí, si čtenář může doplnit ze svých vlastních znalostí aktuálního světa (například že stát Rhode Island je v USA). Stále však zbývá nekonečné množství otázek nejen nezodpovězených, ale i nezodpověditelných, protože míří za horizont daného textu (například kolik pacientů bylo v onom ústavu – v povídce o tom aspoň nic není). V tom smyslu jsou fikční světy „malé“.

Kdysi jsem zde psal o myšlenkových experimentech. 3) V hypotetických světech myšlenkových experimentů je úmyslně vždy něco „stejně“ a zároveň něco „jinak“ než ve světě našem, ale navíc se mezi jedním a druhým rozkládá „nevyčerpatelná říše nepoznaného a nepoznatelného“ (jak jsem tehdy napsal). Podobně nedotčená oblast existuje i u fikčních světů a nabízí vděčné téma k úvahám. Co když se v ní skrývá nějaký rozpor či nesmysl? Lze přece mluvit i o fikčních světech mýtů, pohádek a neuvěřitelných příběhů. Nikdy se o nich nedozvíme všechno.

Zmínil jsem se o autoru a čtenáři. To nejsou jen tak nějaké jednoduché osoby – pokud se vzájemně neznají, je třeba každou zdvojit. O autoru můžeme na jedné straně mluvit jako o empirickém autoru, který opravdu žije či žil mezi námi a o jehož životě se můžeme leccos dovědět, co nijak nesouvisí s vyprávěným příběhem. Na druhé straně to může být modelový autor, který ožívá jen při čtení a o němž čtenář ví právě jen to, co si umí domyslit z textu. Je to hypotetický svědek příhod ve fikčním světě (u textu v první osobě i jejich účastník); jsou mu známy věci, k nimž jiné postavy dotyčného světa nemají přístup, neví však nic, o čem se explicitně nezmiňuje. I čtenář je zdvojen, jeden (zvaný empirický čtenář) je ten, který opravdu čte (třeba vy právě teď), k druhému (modelovému čtenáři) se obrací autor, aniž ho zná (jako já neznám vás), a vykresluje si ho v libovolných barvách (jako já vás). 4)

Rád bych zkusil pohlédnout brýlemi teorie fikčních světů na vědu. Představte si, že se jako zvídavý laik snažíte získat ucelenou a koherentní znalost určitého vědního oboru (třeba kosmologie nebo molekulární biologie). Chodíte na přednášky, čtete přehledné monografie (a ovšem i články ve Vesmíru) a před vámi se vynořuje doména zájmu oné disciplíny, s jejím specifickým pojmoslovím, typem zkoumaných objektů, kauzálními vztahy, zákony, hypotézami a záhadami. Není-liž i tato doména jako celek svého druhu fikčním světem?

Empirický autor – konstruktér dotyčného světa – existuje, je to komunita všech žijících i již nežijících badatelů v oné disciplíně. Vy je ovšem neznáte a nezbývá vám než si představovat „modelového vědce“ – hypotetického původce všech těch poznatků, o nichž čtete. Zmínění badatelé zase neznají vás, empirického čtenáře, a představují si na vašem místě modelového čtenáře, jinými slovy „veřejnost“.

Komunita badatelů a vy (i když se vzájemně neznáte) spolu hrajete zvláštní hru: hru na skutečný svět. Vědecká komunita se chová, jako by její texty a promluvy zobrazovaly aktuální svět, a vy se chováte, jako byste tomu věřil. Obojí chování je poctivé a přirozené, je však třeba počítat s tím, že „materiál pocházející z aktuálního světa musí na hranici světů projít podstatnou proměnou“ – obdobně jako u světů fikčních.5 Partikulární svět dané disciplíny vám totiž nemusí být zkušenostně přímo přístupný (případ kosmologie nebo molekulární biologie) a lze o něm mluvit jen za použití metafor z přirozeného světa („mlhovina“, „šroubovice“). A hlavně je „malý“ ve skoro stejném smyslu jako svět fikční: žádná monografie, učebnice (či článek ve Vesmíru) z kterékoliv disciplíny nám nedá odpověď na otázky, které míří za horizont její domény zájmu.

Poznámky

1) „Případ Charlese Dextera Warda.“ In: H. P. Lovecraft: Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy, Mladá fronta, Praha 1992, s. 152.
2) Srov. L. Doležel: Heterocosmica – fikce a možné světy, Karolinum, Praha 2003. O fikčních světech se dá mluvit nejen u epických děl, ale i u lyriky. M. Červenka pokládá za fikční svět lyrického díla vnitřní svět jeho subjektů (Fikční světy lyriky, Paseka, Praha-Litomyšl 2003).
3) Možné světy, Vesmír 76, 363, 1997/7.
4) K pojmu empirického a modelového autora (stejně tak čtenáře) viz U. Eco: Medzi autorom a textom (In: Interpretácia a nadinterpretácia, Archa, Bratislava 1995, s. 69–88) a Autor a jeho interpreti (In: Mysl a smysl, uspoř. J. Fiala, VIZE 97, Praha 2000, s. 149–165).
5) Doležel, cit. d., s. 34.

Ke stažení

RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, Ph.D., (*1938) absolvoval FEL ČVUT v Praze. V letech 1969–1971 studoval Ph.D. (počítačové vědy) na University of California v Berkeley. Několik let pracoval jako výzkumný pracovník v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. V současné době je docentem na Univerzitě Karlově v Praze a působí v Centru pro teoretická studia (společném pracovišti UK v Praze a AV ČR), jehož byl v letech 1990 – 2008 ředitelem. Přednáší na MFF UK.
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné