Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Polní pokusy s geneticky modifi kovanými plodinami

Místa střetů výzkumu a veřejnosti
 |  12. 11. 2004
 |  Vesmír 83, 638, 2004/11

Na světě ročně probíhají stovky polních pokusů s geneticky modifi kovanými (GM) plodinami. Vzhledem k charakteru těchto plodin jsou pro pokusy v legislativě Evropské unie stanovena zvláštní pravidla. Při jejich vytváření se totiž do genomu cílového organizmu přenášejí geny z jiných organizmů, někdy i napříč biologickými říšemi. Gen z bakterie do kukuřice. Gen z ryby do rajčete. Tyto organizmy se doposud zřejmě nikdy nekřížily, poprvé právě až v biotechnologické laboratoři. 1) Evropská legislativa proto s odvoláním na princip předběžné opatrnosti předpokládá možnost zvláštních rizik a předepisuje důkladnější opatření. Dnešní český zákon o GMO ji v podstatě kopíruje. Naproti tomu schvalovací proces ve Spojených státech zachází s GM plodinami stejně jako se všemi ostatními.

Polní pokusy v Evropě přesto neprobíhají hladce. V některých státech čelí značnému odporu veřejnosti, který v mnoha případech končí fyzickým zničením pokusného pole. Jak tomuto odporu rozumět? Jaký vztah mezi společností a výzkumem se tu objevuje? V následujícím textu diskutuji případy z Francie a Velké Británie, kde se spor v posledních několika letech neobyčejně rozvíjel. Ve Francii se zaměřím na dvě petice výzkumníků a univerzitních učitelů, které byly vyvolány jednak procesem na jaře 2003, v němž byl odsouzen představitel zemědělských odborů José Bové, jednak sérií útoků na polní

pokusy v létě 2003. V Británii budou středem pozornosti spory o Farm Scale Evaluations, dosud nejsystematičtější polní pokusy s GM plodinami na světě. V obou případech se zajímám především o nároky různých stran sporů na kvalitu výzkumu a na jeho společenské opodstatnění.

Globální spor o GMO

Nejprve připomenu kontext celého sporu. První komerčně pěstované GM plodiny se objevily ve Spojených státech v roce 1996. Tato sklizeň byla též exportována do Evropy, což vyvolalo první evropskou mobilizaci proti

GMO. Vedlo ji především hnutí Green peace. V průběhu následujících let začaly kampaně proti GMO rozvíjet další environmentální, zemědělské a spotřebitelské organizace, a dokonce i sdružení vědců a výzkumníků. Tyto kampaně získaly značnou podporu veřejnosti a ovlivnily i evropskou politiku. V roce 1999 bylo přijato de facto moratorium na uvolňování nových GMO do životního prostředí. Jedinou evropskou zemí, která i nadále komerčně pěstovala (byť v omezeném množství) již

dříve schválenou Bt-kukuřici, bylo Španělsko. Téměř ve všech státech ovšem pokračovaly polní pokusy s plodinami potenciálně začlenitelnými do evropského zemědělství (např. s kukuřicí, řepkou olejkou, cukrovou řepou).

Hlavní kritické postoje a obavy jsou spojeny:

  • s možnými zdravotními a environmentálními riziky při uvolňování GMO do prostředí ve velkém měřítku;
  • s genetickým znečištěním zemědělského prostoru modifikovanými geny (např. přenosem pylu), které znemožní koexistenci jiných způsobů zemědělské produkce s pěstováním GM plodin a může vést k vzniku nových, obzvláště rezistentních druhů plevelů;
  • s růstem vlivu velkých korporací na zemědělství v globálním měřítku a s opakováním kolonizačního scénáře „zelené revoluce“ v zemích třetího světa v sedmdesátých letech;
  • s nedostatkem průhlednosti při vytváření a užívání expertního vědění a v rozhodovacích procesech.

Pole není laboratoř

Ve Francii probíhají ročně desítky polních pokusů – a také desítky akcí zaměřených na jejich ničení. Organizují je skupiny místních občanů, podporuje je (a některé z nich uskutečňuje) odborové sdružení malých a středních zemědělců Confederation Paysanne. José Bové, vůdčí osobnost sdružení, byl na jaře minulého roku odsouzen na deset měsíců do vězení za to, že zničil dvě pokusná pole a poškodil při tom mimo jiné i experiment státního výzkumného ústavu CIRAD. Podívejme se blíže na jednu z reakcí, kterou tento rozsudek vyvolal. Několik výzkumníků z ústavu agronomického výzkumu v Monpellier napsalo prezidentu Chiracovi otevřený dopis, v němž požadují zaprvé prezidentskou milost

pro Bového, zadruhé otevření široké společenské debaty o směřování, praxi a užití výzkumu ve Francii. Dopis, nazvaný „Otevřme výzkum směrem k společnosti“, měl formu petice, kterou do konce října podepsalo více než 800 výzkumníků a univerzitních učitelů. 2) Hlavní body obecnější části, jež se zabývá politikou výzkumu, lze shrnout takto:

  • Ničení pokusných polí, za něž byl odpovědný José Bové, upozorňuje vědeckou komunitu na závažnost problému GMO (na

    neznámá rizika, společenské dopady a souvislosti) a mělo by být považováno za uplatnění principu předběžné opatrnosti, protože důsledky spojené s polními pokusy mohou být nevratné (viz např. genetické znečištění okolního prostředí).

  • Technologie genetické modifikace je spojena s určitou politickou a ekonomickou vizí světa, zejména s určitou vizí globalizace, se zásadními důsledky pro krajinu, venkov a zemědělskou praxi. Kladení otázek v souvislosti s tímto vývojem je oprávněné a Bové je pro mnoho lidí ztělesněním takových otázek.
  • Případ GMO, dnes jeden z nejakutnějších a veřejně nejviditelnějších společensko-technických problémů, poukazuje na mnohem obecnější potřebu vstupu výzkumu financovaného z veřejných prostředků do dialogu s občanskou společností. Občanská společnost se musí stát angažovanou stranou v procesech rozhodování o cílech a užití výsledků výzkumu – a to zvláště v případech, kdy je výzkum spojen s nejistými dopady a riziky v oblasti životního prostředí a lidského zdraví.

Otevřený dopis nevolá po ustavení závislosti dnes autonomního výzkumu na společnosti, protože na politických a ekonomických vizích světa výzkum nikdy nezávislý nebyl. Z podstatné části je financován průmyslovými penězi a ospravedlňován vizí určitého technologického pokroku. Výzva nepožaduje, aby teď byla nastolena nezávislost výzkumu. Iniciativa směřuje k reformě způsobu, jakým je dnes výzkum se společností propojen. Cíle a užití výzkumu nemají být nadále určovány v úzkém okruhu průmyslu a politických elit, debata o nich musí vstoupit do veřejného prostoru. Ničení polních pokusů je dnes jedním z mála způsobů jak tyto otázky dostatečně viditelně na veřejnosti nastolit.

Podobnou argumentaci najdeme i ve zprávě z veřejné debaty o GMO, a speciálně o polních pokusech, z roku 2002. 3) Debaty se zúčastnili odborníci, různorodé zainteresované strany (výzkumníci, lidé z průmyslu, zemědělci, aktivisté) a 120 občanů. Zpráva končí seznamem doporučení, která jsou založena na třech požadavcích:

Požadavek předběžné opatrnosti souvisí s genetickým znečištěním okolního prostředí, zejména se stanovováním bezpečného odstupu od polí s konvenčními odrůdami nebo s povinnými monitorovacími programy během pokusu a po jeho skončení.

Požadavek úspornosti vychází z toho, že by se žádný výzkum, který lze provést v uzavřené laboratoři, neměl přesouvat do otevřeného prostředí pokusného pole.

Požadavek průhlednosti (který nás bude zajímat nejvíc) vychází z náhledu, že otázka polních pokusů má politický charakter. Pole totiž není jednoduché rozšíření laboratoře. Je to sociální prostor – a výzkum bývá často pociťován jako nelegitimní vniknutí do tohoto prostoru. Přírodní či zemědělský prostor je vlastně vždy prostor veřejný, a tedy sociální. Používání tohoto prostoru jako živé laboratoře pro soukromé účely 4) představuje konfrontaci, která téměř nutně vyvolává protesty, nepokoje a neporozumění. Laboratoř je chráněné prostředí, jež nepřináší rizika pro obyvatelstvo ani důsledky pro jiné ekonomické aktivity. Výraz „polní pokus“ naopak popisuje situaci na půl cesty mezi experimentem a sociálním prostorem a vzhledem ke znečištění, které způsobuje, se jednoznačně umísťuje do sociálního prostoru.

Tento politický rozměr polních experimentů se musí promítnout do pravidel jejich schvalování. Například by měl být dán hlas starostovi v lokalitě, kde je pokusné pole umístěno, a vymezena starostova kompetence. Ve Francii dosud stojí starostové mimo formální proces rozhodování. Za hranicemi zastupitelské politiky by se měly veřejné debaty a další prostředky participativní demokracie stát oprávněnou a příhodnou cestou k dosažení sociální přijatelnosti a náležitosti výzkumu, jež jsou pro výzkum určujícími charakteristikami kvality.

Obnovit normální podmínky pro fungování výzkumu

Během léta 2003 bylo ve Francii zničeno 27 pokusných polí, tj. asi polovina započatých pokusů. Na sérii útoků reagovala petice „Obhajme výzkum“, kterou během léta podepsalo více než dva tisíce výzkumníků a univerzitních učitelů. 5) Petice zahrnovala argumenty:

  • Polní pokusy jsou nutné pro zhodnocení mnoha let laboratorního výzkumu.
  • Pokud Francie nebude investovat do výzkumu GMO, ztratí svou vědeckou a ekonomickou konkurenceschopnost.
  • Pokusy jsou bezpečné a autorizované v rámci současných regulatorních podmínek.
  • Výzkum má za úkol zajistit svobodnou volbu pro spotřebitele, tedy i alternativu zemědělství založeného na GM plodinách.

Petice hájí klasické pojetí, podle nějž výzkum stojí mimo společnost i politiku a řídí se zejména logikou vlastního vnitřního vývoje. Své postupy či orientace je schopen sám usměrňovat. Před veřejnost předstupuje teprve svými výsledky a to, co jim předcházelo, jako by se veřejnosti netýkalo. Navíc petice pojímá veřejnost jako individuální konzumenty, nikoli jako občany s určitými politickými vizemi týkajícími se směřování společnosti jako celku. I tato petice samozřejmě uznává, že se společností je třeba komunikovat, ovšem formou „vysvětlování“, nikoli formou debaty s reálnými důsledky pro rozhodování. V žádném případě nejsou autoři petice připraveni poslouchat „destruktivní“ hlasy ničitelů polí.

Polní pokusy jako pokoutní komercializace

Posuňme se k druhému příkladu – do Velké Británie. V roce 1999 oznámila britská vláda úmysl uspořádat Farm Scale Evaluations (FSE) – sérii důkladných polních pokusů se třemi GM plodinami, které byly po uvolnění evropského moratoria nejjasnějšími kandidáty na komercializaci. Ještě v roce 1999 začala pilotní fáze a v letech 2000–2003 probíhaly naostro pokusy se čtyřmi plodinami, konkrétně s kukuřicí, zimní a jarní řepkou olejkou a řepou. Otestovat měly hypotézu, že na úrovni farmy neexistuje významný rozdíl mezi biodiverzitou v případě pěstování GM plodiny odolné k herbicidu a srovnatelné konvenční plodiny. 6) Sledoval se dopad na populace nejrůznějšího hmyzu a rostlin rozšířených v zemědělské krajině. Jejich prosperita má přímý vliv na ptačí populace, jejichž hojnost je v Británii obecně vnímána jako ukazatel kvality životního prostředí (viz Vesmír 82, 66, 2003/2).

Labouristická vláda Tonyho Blaira byla v té době považována za jednoznačného zastánce biotechnologií v Evropě a odpůrci GMO pochopitelně chápali pokusy jako nástroj, jímž se Blair snaží podpořit své budoucí pozitivní rozhodnutí o komercializaci. Ještě před začátkem pokusů proti nim rozvinuli kampaň. Soustřeďme se na aktivity sdružení Friends of the Earth, jedné z největších mezinárodních organizací v oblasti ochrany životního prostředí, jejíž britská pobočka se ve sporu o GMO angažuje již delší dobu. Nebude nás v tomto případě zajímat fyzické ničení polí, které v Británii také probíhalo, ale spíše diskurzivní rozkládání a popírání oprávněnosti experimentů.

Během tří let polních pokusů rozvíjeli Friends of the Earth nejrůznější aktivity. 7)

  • Vydali analýzu FSE, nejprve na počátku pokusů, pak revidovanou verzi před jejich plánovaným ukončením. V ní diskutují několik kritických bodů experimentu, např. geografickou reprezentativnost pokusů, eventuální zkreslení vzniklé vyloučením některých živočichů ze sledování, nedostatek dat o výchozí situaci nebo neschopnost pokusů zachytit dlouhodobé důsledky.
  • Sledovali procedurální správnost postupu vlády a hned v roce 1999 žalovali vládu za nezákonné rozšíření pokusů i na jarní odrůdy řepky. Tento soud vyhráli a pole s jarní řepkou musela být v daném roce zničena.
  • U britských výzkumných institucí objednali studii znečištění okolního prostředí pylem z GM plodin a publikovali zjištění, že se pyl pohybuje v podstatně větších vzdálenostech, než udávají oficiální expertizy a než se považuje za „bezpečnou vzdálenost“ pokusu od konvenčních polí.
  • Mobilizovali zemědělce, aby se pokusů nezúčastňovali, a připravili informační balíček o možnostech místní opozice vůči pokusům.

Ve svých tiskových zprávách určených široké veřejnosti prezentují Friends of the Earth vládní experiment FSE jako vědecky nesolidní, spojený s jistými environmentálními riziky a de facto jako nástroj pokoutní komercializace GM plodin. V přímo dotčených lokalitách podporují Friends of the Earth mobilizaci místních občanů.

S výsledky byli spokojeni všichni

Polní pokusy Farm Scale Evaluations, jejichž výsledky byly zveřejněny v říjnu 2003, dopadly překvapivě. Nulová hypotéza o neexistujícím významném rozdílu mezi dopady na zemědělskou biodiverzitu spojenými s režimem pěstování GM a konvečních plodin byla vyvrácena ve všech případech – v případě řepy a jarní řepky vyznělo srovnání ve prospěch konvenčně pěstovaných rostlin, u kukuřice se naopak ukázalo, že jsou k životnímu prostředí šetrnější GM plodiny. 5)

Jak na tyto výsledky reagovaly zainteresované strany? Den po zveřejnění výsledků se v listu Guardian objevil článek s podtitulem „All sides draw comfort from report“. Všichni zúčastnění, kromě vlády, jejíž prohlášení se očekávalo až v horizontu několika týdnů, byli s výsledky spokojeni. 8)

  • Friends of the Earth a další environmentální organizace výsledky přivítali jako důkaz toho, o čem již dávno přesvědčovali veřejnost: GM zemědělství má negativní důsledky a rizika pro životní prostředí. Případ kukuřice je diskreditován okolností, že herbicid atrazin, běžně používaný při pěstování konvenční kukuřice, a tedy i v průběhu pokusů, byl týden před vyhlášením výsledků s ohledem na svou škodlivost pro životní prostředí zakázán v EU a musí být stažen z trhu. Provedené srovnání GM a konvenční kukuřice tak nadále není relevantní. V přístupu těchto organizací k pokusům tedy nastal podstatný obrat. Dříve kritizované a z hlediska kvality i vypovídacích schopností zpochybňované pokusy se po zveřejnění výsledků staly jasným důkazem a použitelnou podporou stanoviska organizace. 9)
  • Agriculture Biotechnology Council, 10) reprezentující v podstatě všechny velké biotechnologické koncerny, se vyjádřila v tom smyslu, že pokusy nebyly žádným soudním procesem s GM plodinami a ukázaly jen to, že genetická modifikace je nástroj, který může být použit různým způsobem, přičemž různé režimy pěstování povedou k různým výsledkům.
  • Soil Association, asociace ekologických zemědělců pořádající kampaň proti GMO, prohlásila, že GM vede zemědělství směrem bezohledným k přírodě i konzumentům. Prezident National Farmers Union naopak řekl, že povolení ke komerčnímu pěstování těchto plodin musí být posuzováno případ od případu a je třeba studovat pěstební praktiky, které přinesou maximální užitek pro životní prostředí.
  • V článku jsou citováni dva vědci: Sue Mayer, kritická vědkyně angažovaná v kampani GeneWatch, se vyjádřila v tom smyslu, že by výsledky neměly znamenat povolení pro GM kukuřici, protože byly srovnávány dva neudržitelné pěstební systémy. Zkušenost s komerčním pěstováním ze Spojených států navíc ukazuje, že tyto pokusy nereprezentují to, co by se dělo ve skutečnosti. Mark Tester z katedry botaniky Cambridžské univerzity řekl, že každé zobecnění týkající se GMO je nepřiměřené zjednodušení a výsledky pokusů přinesly klasický důkaz o složitosti reálných problémů.

Pozoruhodná je v této souvislosti také iniciativa skupiny 114 vědců, kteří na konci října 2003 publikovali otevřený dopis premiéru Blairovi. Obviňují ho z nedostatku podpory biotechnologického výzkumu, který vede k demoralizaci vědců a neschopnosti britské vědy přispívat k mezinárodnímu vývoji. Dopis začíná vyjádřením, že FSE v podstatě netestovaly důsledky genetické modifikace rostlin, ale různé typy kontroly plevelů a měly jen máloco do činění s genetickou modifikací, jejími procesy a potenciálem. 11) Takové prohlášení je ovšem v rozporu s hlavním cílem, který konání pokusů a s ním spojené finanční i sociální investice ospravedlňoval – tj. získání poznatků o pěstování vybraných GM plodin a jeho vlivu na zemědělskou biodiverzitu, tak aby tyto poznatky založily kvalifikované rozhodnutí britské vlády o komercializaci těchto GM plodin.

Čtyři teze o postavení výzkumu v současné společnosti

Případ GMO se během posledních několika let stal jedním z nejvyhrocenějších environmentálních, a dokonce obecně politických sporů v Evropě. Mohli bychom proto říci, že vývoj kolem polních pokusů a s ním spojené debaty o vztahu výzkumu a společnosti jsou extrémní výjimkou, která se vymyká běžné situaci nedramatizované aktivistickou a mediální kampaní. Moje perspektiva je ovšem opačná, do určité míry jistě spojená i s mými politickými sympatiemi ke kritické straně načrtnutých sporů. Navrhuji totiž, abychom se na spory o polní pokusy o GMO dívali jako na případy sice vyhrocené, ale v zásadě představující obecnější tendence měnícího se postavení vědy a výzkumu v současných západních společnostech. 12) Je pravděpodobné, že do podobného společenského napětí se budou dostávat další výzkumy, které jsou spojeny s potenciálními závažnými důsledky pro životní prostředí a zdraví, s technologiemi podstatně měnícími naši sociální praxi a identitu nebo s vysokými finančními investicemi a průmyslovými zájmy. Takový typ výzkumu ovšem není zlomkem, ale podstatnou částí současného globálního úsilí. Například největší finanční částky 6. rámcového programu Evropské komise proudí do biotechnologií, nanotechnologií, jaderné fúze. K sporům o polní pokusy se tedy obracím jako k příkladu obecnější tendence a na základě francouzského a britského vývoje formuluji čtyři teze:

Teze první. Vést jasnou hranici mezi základním a aplikovaným výzkumem je stále složitější. Základní vědění se často vytváří paralelně, na stejných místech a během stejných procesů a je financováno ze stejných zdrojů jako rozvíjení specifických technologických trajektorií. Tento vhled je ostatně vepsán do samotného pojmenování „biotechnologického“ výzkumu. Žádný z opozičních hlasů proti geneticky modifikovaným organizmům by neřekl, že je proti základnímu výzkumu. Vtip je ovšem v tom, že o základním výzkumu biotechnologií lze dnes stěží mluvit.

Každá technologická trajektorie, jakkoli v počátcích, nese moment potenciálního zásahu do světa i společnosti a také určité stvrzující se nevratnosti. Opoziční aktivisté si dnes velmi jasně uvědomují, že snažit se technologie zastavit v konečných fázích jejich vývoje je nerealistický postup – obrat pak může nastat až v důsledku jejich zásadního, veřejně rozpoznaného selhání. Spor o GMO je zajímavý tím, že se vede v situaci poměrně rané fáze vývoje na evropském kontinentu (v období polních pokusů) a velmi pokročilé fáze komerčně usazené technologie v Severní Americe, do které již bylo investováno množství ekonomických i politických zdrojů a zájmů.

Teze druhá. Stejně rozmazaná jako hranice mezi základním a aplikovaným výzkumem nutně začíná být hranice mezi vědeckým a sociálním. Část výzkumu, například polní pokusy, se děje v sociálním prostoru, který vědci musí sdílet s ostatními sociálními aktéry. Během výzkumu dochází ke změně stavu přírody a společnosti (zmiňme alespoň genetické znečištění či kolizi s ekonomickými zájmy organických zemědělců). Celý proces uvolňování GM plodin do životního prostředí považují někteří oponenti za globální experiment, protože teprve po jejich uvolnění v tomto měřítku můžeme zjistit, co se skutečně v globálním měřítku stane. „Máme pro tento zásadní experiment dobré důvody?“ ptají se kritici.

První a druhá teze směřují k oprávněnému politickému požadavku, aby se o cílech a postupech výzkumu vedla obecnější veřejná debata. Výzkum ztrácí samozřejmou oprávněnost a podporu veřejnosti, se kterou mohl kromě speciálních případů v minulosti počítat. A v situaci, kdy rozhodování státní správy, výzkumných ústavů, ale i ekonomických aktérů zůstává veřejné debatě uzavřeno, je ničení polních pokusů jedním z mála způsobů jak tento nesouhlas efektivně a nepominutelně vyjádřit.

Obhájci klasického vztahu vědy a společnosti jako dvou nesourodých říší rádi pracují s deficitním modelem laické veřejnosti, která není kompetentní o složitých otázkách výzkumu rozumně uvažovat. Vědci se podle tohoto modelu mají pokoušet veřejnost vzdělávat, vysvětlovat jí pokroky vědy, a tím obnovit respekt veřejnosti vůči vědě. Současné environmentální spory ovšem ukazují tři důležité polemické momenty. Zaprvé se o výzkumu vede nejen odborná, ale i politická diskuse, ve které jsou běžní občané kvalifikováni stejně jako odborníci. Zadruhé lidé s vyšší znalostí sporné problematiky (ti, kteří lépe obstáli v odborných kvízech při výzkumu veřejného mínění) nemají obvykle příznivější postoj, ale naopak kritičtější. 13) Zatřetí opoziční, často doslova profesionalizované organizace jsou schopny podporovat, osvojit si a vytvářet relevantní kritickou expertizu, s níž mohou vstupovat do odborné diskuse. V některých případech jsou to přímo sdružení kritických vědců. 14)

Teze třetí. Věda dnes žije v prostředí, kde přibývá aktérů, kteří mají prostředky, zájem a veřejnou podporu k rozkládání a zpochybňování jejích cílů, postupů a výsledků. Jde zejména o profesionalizovaná občanská sdružení disponující finančními, organizačními, sociálními a v neposlední řadě právními zdroji, které jim umožňují získávat informace, financovat kritickou expertizu, rozvíjet vlastní expertizu a ovlivňovat v tomto směru veřejné mínění. Mobilizace spojená s GMO je jen jedním z příkladů vedle nejrůznějších sporů spojených s dopravní, odpadovou nebo zdravotní politikou. Spory a nesouhlasy, které dříve buď ani nenastaly, nebo se uzavřely za zdmi laboratoří, se dnes odehrávají na stránkách deníků, na veřejných demonstracích, v rámci internetových kampaní nebo v soudních síních. Veřejný spor mezi odborníky je dnes stále častější.

Tento proces má zajímavý důsledek pro soudržnost vědeckých oborů a komunit. Jeden z prvních vědců, kteří veřejně vyjádřili svou obavu ze záporných důsledků GMO, byl Arpad Pusztai, výzkumný pracovník Rowett Research Institute ve skotském Aberdeenu. Výsledky svých pokusů s laboratorními krysami krmenými GM bramborami zveřejnil v populárních médiích bez toho, že by dříve prošly standardním recenzním řízením. Za tento postup byl z ústavu vyloučen a jeho pokusy byly veřejně označeny za nekvalifikované. Místo toho, aby s hanbou zmizel z veřejného i odborného prostoru, však získal podporu řady vědeckých kolegů. Jezdí po světě, přednáší o rizicích GM potravin a vystupuje jako kritický expert environmentálních organizací. Pro odpůrce GMO se jeho případ stal jedním z těch, jež poukazují na sebereprodukující se systém odborného vědění, který nepřipustí (například skrze proceduru recenzních řízení) některé zásadně kritické a politicky nežádoucí pozice. Procedury, jež dříve požívaly nenapadnutelný status záruky objektivního posuzování a vědění, se zpochybňují a politizují. Ztrácejí sílu definitivně vyloučit a znemožnit toho, kdo před nimi neobstojí. Sevřený krunýř vědecké komunity se alespoň v některých politicky exponovaných oblastech rozvolňuje.

Teze čtvrtá. V situaci veřejného a odborného konfliktu nemá dnes expertiza sílu jednoznačně spory rozhodnout a uzavřít. Žádný výsledek se nemůže vyhnout interpretaci a kontextualizaci. Ani v rámci odborné diskuse, natož při jeho překladu do veřejného prostoru, kdy má ovlivnit veřejné mínění, spotřebitelskou volbu nebo správní rozhodování. Jestliže dříve měla na interpretaci a kontextualizaci vědeckých výsledků a faktů monopol úzce paradigmaticky sevřená vědecká komunita, dnes se množí sociální aktéři, kteří tento monopol nabourávají. Tak vzniká paradoxní situace: odborné stanovisko funguje jako nejpevnější v případech předběžného konsenzu, kdy je ovšem spíše druhotnou podporou, zatímco selhává v případě konfliktu, kdy se do jeho schopnosti ukončit spor vkládají velké naděje. Výsledky britských pokusů nemají šanci nastolit společenský smír ani nemohou jednoznačně oprávnit žádné z možných rozhodnutí britské vlády o komercializaci geneticky modifikovaných plodin.

Tento popis může být pro mnohé čtenáře naprosto nepřijatelný, pomýlený, či dokonce iracionální (tím, že bere aktivisty, laiky a „pochybné“ experty stejně vážně jako ty „pravé“ experty, ne-li vážněji), pro jiné traumatizující. Cílem tohoto textu je výzva k přehodnocení vašich i mých zaběhaných představ o tom, co je věda a výzkum a jak si stojí ve společnosti. Otevírání výzkumu, které jsem na příkladu polních pokusů s GMO popsala, může pak být přijato (spíše než jako ohrožení) jako pozitivní hledání nového kontraktu mezi vědou a společností. A snad tak bude mít šanci probíhat méně destruktivně.

Poznámky

1) V přírodě je možný horizontální přenos genů napříč organizmy, třeba gen půdní bakterie se může zabudovat do organizmu rostliny. Dnes ovšem stojíme před otázkou, zda na tomto přenosu postavíme značnou část světového zemědělství a takto vytvořené organizmy uvolníme ve velkém množství do životného prostředí. Zajímavé je, že proces horizontálního přenosu se zviditelnil teprve v rámci kritiky uvolňování GMO do životního prostředí, a to v souvislosti s obavami z nekontrolovatelného šíření modifikovaných částí genomu.
2) Ouvrons la recherche a la societé! ouvronslarecherche.free.fr
3) Babusiaux C., Le Déaut J.Y., Sicard D., Testard J. 2002, March. Rapport a la suite du débat sur les OGM et les essais au champ. www.infogm.org/article.php3?id_article=280 [pouze resumé, plný přístup jen pro předplatitele]
4) Pozn. aut.: Většinu pokusů provádějí biotechnologické firmy nebo veřejné laboratoře v kontaktu s těmito firmami.
5) Défondons la recherche! defendonslarecherche.free.fr
6) Department for Environment, Food and Rural Affairs, 16. 10.  2003. Scientific Steering Committee for the GM crop farm-scale evaluations: Final Advice to Ministers. Farm-Scale Evaluation. www.defra.gov.uk/environment/gm/fse/index.h...
7) Vycházím zejména z tiskových zpráv organizace na www.foe.co.uk/campaigns/real_food
8) Outright ban, caution or green light? Guardian 17. 10. 2004. www.guardian.co.uk/gmdebate/Story/0,2763,10...
9) Srovnej též tiskovou zprávu Friends of the Earth ze dne 19. 10. 2003, GM crops: Blair who do you represent, the British people, or Bush and the multi-nationals? www.foe.co.uk/resource/press_releases/gm_cr...
10) Pozn. red.: Agriculture Biotechnology Council – fórum věnované diskusi o GM plodinách a osvětě o GMO ve Spojeném království (www.abcinformation.org). Členy tohoto fóra jsou firmy BASF Bayer CropScience, Dow AgroSciences, DuPont, Monsanto a Syngenta.
11) Scientists’ letter to Blair on GM, Guardian 31. 10. 2003. www.guardian.co.uk/gmdebate/Story/0,2763,10...
12) Velmi podobné tendence je ovšem možné najít třeba i v Jižní Americe. Srov. např. Willems, Elmar. 2004. Environmental Sociology and the Risk Debate. Insights from the Brazilian and British Biotechnology Controversy, GAP Working Paper Series 2004/02, Nijmegen. www.kun.nl/gap
13) Srov. Europeans, Science and Technology: Survey findings, RDT info (magazine for European research), březen 2002. p.13
14) Např. The Institute of Science in Society. www.i-sis.org.uk

CO MNE NAUČIL PŘÍBĚH NOEMOVY ARCHY

1. Nezmeškej loď.

2. Měj na paměti, že všichni jsme na jedné lodi.

3. Mysli na to, co přijde. Když Noe začal stavět archu, nepršelo.

4. Udržuj se v kondici. Může se stát, že i v šedesátce budeš postaven před opravdu obtížný úkol.

5. Nenech se odradit od práce, která musí být vykonána.

6. Základy pro svoji budoucnost stav co nejvýše.

7. Kvůli bezpečí cestuj v páru.

8. Rychlost není vždycky výhodou. Šneci byli na palubě archy spolu s ge­pardy.

9. Když jsi stresován, chviličku plav.

10. Pamatuj, že archu postavili amatéři, Titanic profesionálové.

Z anonymního zdroje přeložil

Ivan Boháček

Ke stažení

O autorovi

Tereza Stöckelová

Mgr. Tereza Stöckelová (*1977) vystudovala Fakultu sociálních věd UK v Praze. V Centru pro teoretická studia při AV ČR/UK se nyní podílí na výzkumném projektu „Praxe veřejné vykazatelnosti v současné Evropě”, v jehož rámci studuje možnosti účasti občanů a laiků v environmentálních sporech. Jako doktorandka na Fakultě sociálních věd UK pracuje na výzkumu vědy a politiky geneticky modifikovaných organizmů a potravin v České republice.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné