Aktuální číslo:

KEPLEROVA SUPERNOVA

| 12. 11. 2004

| Vesmír 83, 602, 2004/11

KEPLEROVA SUPERNOVA — Když 9. října 1604 Johannes Kepler zpozoroval novou jasnou hvězdu, měl k pozorování pouhé oko. Nová hvězda brzy zeslábla. Dnes víme, že to byl patrně poslední pozorovaný výbuch supernovy v naší Galaxii. Předchozí historicky zaznamenané výbuchy pocházejí z let 1006, 1054 a 1572.

Tři nejmodernější kosmické teleskopy – Hubblův, Spitzerův a observatoř Chandra – využily své schopnosti, aby analyzovaly zbytky supernovy (dnes hvězdné velkosti –19 mag) ve viditelném světle, v infračervené oblasti a v oblasti rentgenového záření. Obrovská bublina plynu a prachu má v průměru 14 světelných let a expanduje rychlostí 2000 km za sekundu! Spitzerův teleskop nám dává informace o horkých prachových částicích, Hubblův teleskop o oblastech, kde rázová vlna naráží na husté oblasti mezihvězdného plynu, zatímco pozorování observatoře Chandra nás informuje o oblastech velmi horkého plynu. (chandra.harvard.edu)

Ke stažení

článek ve formátu pdf [97,78 kB]

RUBRIKA: Věda pod objektivem

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.

články autora