Holocenní mamuti na aljašských ostrovech

Vymřeli mamuti v důsledku přechodu glaciálu v interglaciál, nebo je pozabíjeli lovci? Který vliv byl klíčový? Podílely se na vymření mamutů oba faktory? Podle většiny odborníků vymřeli mamuti v Eurasii před 10 tisíci lety a v Severní Americe před 8 tisíci. Jenom sibiřská populace (na Wrangelově ostrově v Severním ledovém oceánu, poblíž Beringovy úžiny) dožívala ještě před 4 tisíci lety. Tito mamuti byli mnohem menší, v kohoutku dosahovali výšky 1,8 m. (Slonovití zmenšili své rozměry v řadě nezávislých linií, a to právě v izolaci na ostrovech; přežití jim umožnila menší velikost spojená s menšími potravními nároky.)

Nedávné rozsáhlé radiokarbonové datování mamutích fosilií ukázalo, že ještě před 18–13 tisíci lety byli mamuti rozšířeni po celé východní Sibiři a západní Aljašce, na místě dnešní Beringovy úžiny byl pevninský most. Před 10–9 tisíci lety, kdy stoupla hladina světových oceánů a vznikla Beringova úžina, se mamuti udrželi jen na ostrovech při Aljašce a Sibiři. Před 8 tisíci lety se už vyskytovali pouze na Wrangelově ostrově a na ostrově St. Paul (v Tichém oceánu u Aljašky). Zatímco o mamutech z Wrangelova ostrova se ví už déle, fosilie z ostrova St. Paul je překvapením. Ostrovy se zřejmě staly posledními mamutími útočišti. Na Wrangelův ostrov člověk dorazil asi před 4300 lety a zánik mamutů byl dovršen. Na St. Paul se však stopy lidské kultury nepodařilo odhalit. Zdá se tedy, že na vymření mamutích obyvatel St. Paul se podepsaly výměny rostlinných společenstev, a především zmenšení ostrova zhruba na 90 km². Podle výpočtů bylo totiž pro udržení mamutí populace nutné, aby měl ostrov přes 100 km². (Nature 429, 746, 2004)