Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Hledat ostrůvky pozitivní deviace?

 |  4. 8. 2003
 |  Vesmír 82, 427, 2003/8

Země hlupáků – pod tímto názvem se Michal Komárek v Reflexu 2003/27, s. 24–26, zamýšlí nad situací vysokoškolských učitelů. Omezuje se na srovnávání jejich platu s platem průměrným. Bez ohledu na atraktivnost oboru jistě není potěšující, jestliže plat některých vysokoškolských pedagogů nedosahuje celostátního průměru (na počátku kariéry na tom nejsou lépe patrně ani adepti medicíny). Většina diskusí bohužel končí u výše platu. Níže uvedená ukázka ze studie „Putování českou budoucností“ (Martin Potůček a kol., CESES) poukazuje na jinou stránku tohoto problému: neochotu investovat do rozvoje svých osobních kvalit.

Hlavním obsahem této zajímavé studie jsou tři scénáře možného vývoje České republiky do roku 2020, scénáře, které záměrně kladou jednostranný důraz vždy pouze na jedno ze tří klíčových kritérií. Jednotlivé scénáře dostatečně charakterizují názvy:

  • Přežít v klidu a pohodě, nebo jít do toho?,
  • Česká republika středoevropským tygrem,
  • Čechy a Morava – zahrada Evropy.

Znepokojující však není pouze divergence těchto smyšlených vývojových trajektorií, ale rovněž výsledky reprezentativního empirického výzkumu „Životní strategie obyvatelstva ČR“, z nichž scénáře vycházejí.

„Putování českou budoucností“ navazuje na předchozí studie Centra pro sociální a ekonomické strategie „Vize rozvoje České republiky do roku 2015“ a „Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku“.

Citát

M. Potůček a kol.: Putování českou budoucností,

kap. 2.1. Kultivace vědění v klíčový faktor produkce, s. 114–115

…je potřeba již nyní pracovat na osvětě vědomostních a politických elit tak, aby kultivaci vědění přestaly ztotožňovat pouze se zvýšením veřejných prostředků na výzkum a vývoj a zvyšováním učitelských platů. V současném výkladovém rámci nebude mít zájem na změně ve směru strategického tahu nikdo: nebude možné očekávat poptávku po tak závažných dokumentech, jako je inovační politika, nebude možné realizovat taková opatření, jako je školné na vysokých školách, nedojde k zakládání komerčních dceřiných společností univerzit atd.

…Kultivace vědění je výzva pro každého, nikoli výlučný úkol pro politickou reprezentaci… Pokud realizaci nepřijmeme za svou, vyjdeme vstříc novému typu společnosti – společnosti ignorance.

Co bychom měli dělat a co skutečně děláme pro zlepšení své budoucnosti?


Jestliže většina lidí nějakým způsobem plánuje, tak jaké věci považují za důležité pro dosažení úspěchu v budoucnosti? Jaká je laická prognóza nároků na budoucí úspěšné muže a ženy podle názorů české veřejnosti? Do skupiny nejčastěji zmiňovaných podmínek úspěchu v budoucnosti patří schopnost učit se novým věcem, umět se přizpůsobit okolním podmínkám, umět spolupracovat s druhými, domluvit se cizím jazykem a usilovně pracovat. Vesměs jde tedy o pružnost a výkonnost, což jsou kompetence dobře ladící s obecně sdílenou vizí modernizace země a s aspiracemi větší části obyvatelstva budovat supervýkonnou turbospolečnost. Jde tudíž o kompetence, o kterých se hodně mluví a které zdůrazňují jak odborníci, tak např. zaměstnavatelé. Do sdílené vize moderní společnosti informačního věku zapadá i další skupina kompetencí: nápaditost, tvořivost a talent, jež považuje za podmínky budoucího úspěchu 88 % respondentů. Za méně důležité – i když zdaleka ne nedůležité – jsou považovány společenské kontakty (85 %), peníze a majetek (83 %) a formální kvalifikace (77 %). Jako nejméně důležitá se respondentům jevila snaha vyniknout nad ostatní (70 %).

Z výše uvedeného plyne, že Češi očekávají do budoucna poněkud meritokratičtější společnost než nyní. V moderní společnosti se podle nich bude třeba nepřetržitě učit a umět spolupracovat s druhými. Na druhé straně schopnosti vyniknout už takový význam nepřikládají, jako by úspěch měl přijít sám, jen když člověk tvrdě maká. Anebo je snad snaha vyniknout stále ještě považována za něco neetického? Jisté rozpaky vzbuzuje i relativní nedůležitost formální kvalifikace. Celá pětina považuje formální kvalifikaci, osvědčení či diplom pro budoucí úspěch za nedůležité. Jinak jsou očekávání lidí ohledně podmínek úspěchu v budoucí české společnosti velmi optimistická. Data nepotvrzují fatalismus typu: „Za peníze půjde koupit všechno!“ či „Úspěchu se dá dosáhnout jen podvodem!“ Na druhé straně občané neočekávají ani snížení významu peněz či kontaktů, i když předpokládají, že v budoucnu budou osobní kvality přece jen o něco důležitější než známosti a bohatství.

Představy o tom, co by bylo třeba dělat, je jedna věc, skutečná realizace věc druhá. Co tedy lidé skutečně pro zlepšení své budoucnosti dělají? Nejčastěji se snaží pečovat o své zdraví. Tento názor uvedlo 84 % dotázaných. Následuje šetření, spoření (76 %), usilovná práce (71 %) a péče o příbuzné (69 %). Z této orientace se poněkud vymyká další skupina aktivit – práce na sobě, která následuje až s jistým odstupem. Jen 56 % respondentů se nějakým způsobem vzdělává a pouze o něco málo více respondentů uvedlo, že hodně čte. Další vzdělávání je samozřejmě zásadně ovlivněno věkem respondenta. Zatímco podíl respondentů v produktivním věku, kteří se dále vzdělávají, lze považovat za zcela nedostatečný, vezmeme-li v úvahu požadavek celoživotního učení, je potěšitelné, že existuje značný podíl starších respondentů nad 70 let, kteří uvedli, že se dále vzdělávají.

Obecně lze říci, že občané peníze spíše spoří, nežli je investují do sebe (např. do vzdělávání). To je velmi zarážející strategie, zvláště v dnešní době, kdy investice do vzdělání mají mnohonásobně vyšší návratnost než spoření peněz, kde úroková míra nepokryje ani inflaci. Získaná data naznačují nejen stále nepříliš velkou ochotu vzdělávat se, ale také malou schopnost hospodařit s penězi a dobře je investovat. Ještě více zarážející je to, že většina respondentů nespojuje zlepšení svého osobního života v budoucnosti s ovlivňováním širšího společenského kontextu. Pouhá třetina dotázaných občanů se snaží zlepšovat věci ve své obci a jen čtvrtina se snaží navazovat kontakty s významnými lidmi. I z těchto dat plyne, že většina obyvatelstva na ovlivňování věcí veřejných prostě rezignovala.

Celkově lze dominantní individuální životní strategii charakterizovat jako osobní a výkonovou (ovšem při snaze zachovat si zdraví), ale bez ochoty riskovat a investovat do rozvoje svých osobních kvalit.

/Prof. Martin Potůček a kol.: Putování českou budoucností, Gutenberg, Praha 2003, s. 52–54/

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie

O autorech

Ivan Boháček

Martin Potůček

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné