Proč Čech necituje Čecha

Střílím šíp kritiky na „hrdinně obnaženou hruď“ George V. Krizka, viz předchozí rubriku dopisů s jeho názory na českou malost. Šíp tvoří zkušenost, jak Čechové citují v přírodních vědách, konkrétně ve fyzice. Četl jsem řadu článků i monografií vydaných v ČR i v zahraničí, kde autor důsledně několikrát cituje vlastní předchozí práce a také práce svých případných českých předchůdců, ale nemůže ocitovat žádnou současnou práci jiného českého autora, protože se danému tématu v ČR už žádná jiná skupina nevěnuje, a není tedy koho citovat. Takové je v přírodních vědách rozdělení našich pracovišť a jejich úkoly. Nemáme tolik laboratoří a škol, kde se mohou vědci věnovat stejným a podobným výzkumům, jako tomu je například v Americe, kde se pak přirozeně pracoviště navzájem citují.

Necitování Čechů tak není důsledkem komplexu méněcennosti, ale prostě jen nedostatku pracovišť s podobným zaměřením – což ovšem může být důvodem k pocitu méněcennosti nad mohutností toho kterého výzkumu u nás.