Ještě zelenější revoluce

Vztah hospodaření, zemědělské produkce a životního prostředí je složitý. Méně intenzivní (extenzivní) způsoby hospodaření působí příznivě na biologickou rozmanitost a udržují esteticky i ekologicky vyváženou krajinu. V šedesátých letech minulého století se evropské zemědělství v touze po vyšším výnosu intenzifikovalo. Začaly se zavádět výnosné odrůdy a používat strojená hnojiva či pesticidy (mluvilo se o „zelené revoluci“). Vyšší intenzita hospodaření sice zajistila hojnost potravin, ale brzy se projevila „daň“, která za to musela být zaplacena – zhoršený stav životního prostředí. Nepříznivé důsledky intenzivního zemědělství dokládají četné studie. Například nedávný výzkum vlivu intenzifikace na populace ptáků zemědělské krajiny ukázal, že u 52 druhů ve třiceti evropských zemích poklesla výrazně populační početnost, a to zejména v zemích západoevropských (J. Reif, Vesmír 82, 66, 2003/2). Odpovědí na tyto problémy je hledání udržitelnějších způsobů hospodaření. Jak se tyto způsoby osvědčily v experimentech?

• Extenzivní zemědělství. Odborníci na ochranu přírody z Univerzity v nizozemském Wageningenu srovnávali 78 polí obhospodařovaných s ohledem na přírodu s poli obhospodařovanými konvenčně a zjistili, že výsledky nejsou dost příznivé pro rozmanitost rostlin, ptáků, pestřenek, čmeláků a včel (Nature 413, 723, 2001). Příliš růžově to nedopadlo ani s populacemi bahňáků. V Nizozemsku hnízdí polovina evropské populace břehouše černoocasého (Limosa limosa), a přestože byla některá opatření zaměřena přímo na tohoto ptáka, očekávaný úspěch se nedostavil. Přitom v Nizozemsku toto úsilí vyvíjejí již od r. 1981 (tedy déle než v Evropské unii). Lepší výsledky přinesla obdobná opatření v anglickém Devonu, kde se nikdy nehospodařilo tak intenzivně jako v Nizozemsku. Celkově lze říci, že přechod na extenzivní hospodaření provázený šetrným přístupem k životnímu prostředí zatím nesplnil očekávání.
• Organické zemědělství (organický znamená v této souvislosti přirozený, spoléhající na samoregulační schopnost systému). V jihoněmeckém Allgäu srovnávali 18 malých farem zaměřených na produkci mléka ve třech rozdílných stupních intenzity hospodaření – konvenční (intenzivní), extenzivní a organické. Důležitým indikátorem zátěže životního prostředí pro ně byla spotřeba energie. Studie propočítala nejen spotřebu paliv, maziv apod., ale i energii spotřebovanou na syntézu umělých hnojiv. Zjistilo se, že organické farmy spotřebují nejméně energie. Pro zemědělce je (zatím) výhodou vyšší tržní cena „organických produktů“. Výnosy jsou sice zhruba o 20 % nižší než při konvenčním hospodaření, ale zase je tento způsob nepoměrně úspornější (viz též Science 296, 1694, 2002). Krom toho organické zemědělství působí lépe na půdní vlastnosti. Biodiverzitou zatím – navzdory očekávání – organické farmy nepřekypují, nicméně jsou náznaky, že některým skupinám (zvláště půdním organizmům a vyšším rostlinám) tento způsob hospodaření svědčí. Lze říci, že organické zemědělství může být udržitelnější možností než konvenční hospodaření.

Již v roce 1992 se Evropská unie rozhodla „ozelenit“ zemědělskou politiku rozsáhlou reformou. V každé evropské zemi byla přijata nějaká agro-ekologická opatření (viz uvedené dvě možnosti), jejichž společným cílem bylo zabrzdit rostoucí nadprodukci a zavést do zemědělství ohledy na životní prostředí. Ušlý zisk byl farmářům kompenzován, opatření však zatím nepřinášejí očekávaný výsledek. Naproti tomu v bývalých socialistických zemích rostla zemědělská produkce jen do osmdesátých let 20. století, a po r. 1990 dokonce prudce poklesla. Paradoxně je tedy ve východoevropských zemích dosud zachováno větší druhové bohatství než v členských zemích EU. Dosud není úplně zřejmé, zda opatření zvolená po vstupu do integrované Evropy opravdu zajistí zachování biodiverzity a zdravého životního prostředí.