Rezistentní chmel není „na obzoru“

Článek je uveden nadpisem Geneticky modifikované organizmy – 3. Chmel a mšice chmelová, ovšem již v úvodu autor zmiňuje, že rostlina chmele rezistentní k tomuto škůdci není „na obzoru“. Tím se uvedená témata navzájem vylučují. Potvrzuje to i obsah článku, v němž je k „transgennímu“ chmelu minimum informací. Příspěvek se zabývá spíše rezistencí mšice chmelové k insekticidům.

Mšici chmelovou autor uvádí jako klíčového škůdce chmele. Tím je v České republice a v Německu, ale ne ve všech chmelařských oblastech světa. Např. v Tasmánii se chmel pěstuje prakticky bez použití instekticidů a fungicidů, pouze příležitostně se ošetřuje proti svilušce chmelové. V USA není škodlivost mšice chmelové ve všech oblastech pěstování chmele stejná. Nejzávažnějším škodlivým činitelem např. ve státě Washinton je sviluška chmelová, ve státě Oregon způsobují největší škody mšice chmelová a perenospora chmelová. Také v Číně, kde se chmel pěstuje na 8200 ha, je mšice neznámým škůdcem a ošetření se provádí pouze proti svilušce chmelové.

V popisu obrázku autor uvádí používání přípravku „Decis“. Doplnil bych, že dnes se již Decis ve chmelařství nepoužívá (u nás byl povolen proti mšici chmelové v letech 1982–1991).

Přehled „mšicových roků“ není úplný, údaje sahají pouze do roku 1978. Tento problém je ale aktuální i dnes (viz např. článek Josefa Vostřela „Seminář k metodice ochrany chmele pro rok 1999“, Chmelařství 72, 56–57, 1999/4).

Autor zmiňuje problematiku testování rezistence mšice chmelové k insekticidům. Rád bych upozornil na to, že v současnosti testy provádí Chmelařský institut Žatec, a to především standardní metodou FAO – nástřikem chmelových listů umístěných v sedimentační věži. Po 48 hodinách se odečítá mortalita škůdce. Toto testování má zde již dlouhodobou tradici (uvedená metoda samozřejmě není jediná). Vznik rezistence lze také omezit (resp. zpomalit) tím, že se střídají přípravky s různými účinnými látkami, dodržují se stanovené aplikační dávky a pojezdové rychlosti aplikačního zařízení, zabezpečí se rovnoměrné ošetření chmele atd.

Kromě dvou (poněkud zastaralých) publikací bych k dalšímu čtení doporučil především četné práce Ing. E. Vaňurové a Ing. J. Vostřela, CSc., např. v časopisu Chmelařství.

/Redakčně kráceno/