Změny v přepracování sedimentů: důkaz kambrické evoluční exploze

Charakter změn bioty na hranici starohor a prvohor je předmětem ostrých diskusí. Jediným nesporným faktem je hojnost nálezů zkamenělých živočichů s pevnými schránkami počínaje bází kambria, popis a interpretace dalších okolností se ovšem diametrálně liší. Tak J. Zrzavý z pozice evolučního biologa pracujícího mj. s daty molekulární biologie vyjádřil přesvědčení, že „Žádná ,kambrijská exploze‘ nebyla, je to jen důsledek většího množství zachovalých usazenin z mladších geologických období“ (Vesmír 80, 437, 2001/8). T. P. Crimes, který studoval hraniční vrstvy na mnoha místech světa, se domnívá, že stopy po činnosti organizmů žijících na dně nebo v sedimentu ukazují na postupnou evoluci životních strategií i morfologie svých původců, kteří dospěli k téměř „moderním“ formám vesměs již během konce starohor. Proti tomuto výkladu se ostře ohradil A. Seilacher. Znovu prostudoval společenstva fosilních stop hodnocená Crimesem i dalšími autory a došel k závěru, že předkambrické stopy byly hodnoceny často nekriticky – s poukazem na druhotné změny substrátů byly často determinovány a spekulativně interpretovány i textury, jejichž původ je velmi sporný a kompletní tvar nejasný. Vyjdeme-li pouze ze spolehlivě interpretovaného materiálu, pak je biogenní přepracování usazenin nejmladších starohor nepoměrně chudší než spodnokambrické. Vzhledem k tomu, že biogenní sedimentární textury nemají žádný vztah k možnostem zachování schránek či těl, je kambrická evoluční exploze reálnou událostí. (International Ichnofabric Workshop VII, Basel 14.–19. 7. 2003, Abstracts, s. 51)