Labe mezi Střekovem a Hřenskem

Labe pod Střekovem je unikátním úkazem: Uprostřed ruchu civilizace se nachází úchvatný kus divočiny. Někde lidé platí, aby mohli z lodi letmo zahlédnout velryby. Na českém Labi pod Střekovem máme nejméně 49 zákonem chráněných druhů (a bezpočet dalších). Plavba po dolním Labi je nezapomenutelným zážitkem. Stojíme na rozcestí: Dotáhneme do konce dílo svých dědů a otců a dokončíme labskou kaskádu? Obětujeme jednu z přírodně nejcennějších lokalit ČR úzké skupince podnikatelů? Anebo obětujeme skomírající druh dopravy a vypustíme labskou přírodu, dosud uvězněnou na dolním toku, dál proti proudu Labe do České kotliny?

Z lidského hlediska lze podnikatele v oboru lodní doprava a jejich nostalgické vzpomínky na časy zašlé slávy chápat. Každý chce nějak vydělávat. Máme však kvůli tomu investovat do stavby kontroverzních jezů na dolním Labi 9 miliard Kč? (Podle některých údajů se už počítá s 13 miliardami Kč, jak jinak, ze státního rozpočtu.) Podle mne by jezy úpadek nákladní lodní dopravy na Labi nezastavily. Jde jen o zbožné přání. Vždyť počátkem 20. století činil roční objem zahraničního objemu (ZO) provozovaného loďmi po Labi 4 miliony tun (a to bez jezů!), což tvořilo 40 % tehdejšího ZO českých zemí. Zatímco celkový objem ZO se mezitím zvýšil řádově desetkrát, objem dopravy po Labi prodělal přesně opačný trend: Klesl pod 1 milion tun a činí již méně než 1 % celkového ZO. (Jeho význam se tedy snížil za 100 let 40×!) Když ponechám stranou mrhání státními prostředky, pak bychom podle mne stavbou jezů dosáhli jen toho, že by se z území navrhovaného odborníky na biosférickou rezervaci UNESCO stalo na 7 let gigantické staveniště.

Nabízím jinou vizi. Moderní, zaměřenou na budoucnost, vycházející z očekávaných trendů vývoje společnosti, a především civilizovanou:

• Využít obrovský rekreační potenciál, který Labe má a který podle mne přinese společnosti větší prospěch než všech 16 (?) nákladních lodí českých rejdařů. Na Labi se i výletní parníky staly ohroženým druhem. Zmizely kilometry pláží a desítky koupališť.
• Zvýšit retenční schopnost Labe obnovou meandrů, lužních porostů a dalšími protipovodňovými opatřeními. Dát řece svobodu (občas vyschnout a občas se rozlít do říční nivy). Kanalizace Labe má podle mne také svůj díl viny na rozsahu povodňových škod – podobně jako „slavná“ vltavská kaskáda.
• Renaturalizovat (zpřírodnit) Labe, zvýšit jeho biodiverzitu po celém toku. Dekanalizovat ho a učinit z vodní cesty zase řeku. Kdo dnes ví, že bylo Labe zkráceno až o dvě třetiny své původní délky, že zmizela řada říčních ostrovů a slepých ramen, že zkrátka to, co dnes pokládáme za Labe, je jen ubohá troska jeho někdejší podoby?

Mám za to, že chceme-li se pokládat za kulturní národ, měli bychom chránit přírodní bohatství své země jako rodinné stříbro a předat ho příštím generacím v lepším stavu, než jsme je převzali. To se musí týkat i Labe. Podle mne ovšem výstavbu jezů na dolním Labi rozhodně za jeho vylepšení pokládat nelze. Ať si zlobbovaní politici říkají, co chtějí. (O vizi „Labe 2020 – řeka pro lidi a přírodu“ více na www.PratelePrirody.cz.)