Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/10

Téma měsíce:

Konzervace

Obálka čísla

Krásy krasu

 |  5. 8. 2002
 |  Vesmír 81, 477, 2002/8

Krása sice do oka udeří – miskovité závrty, step, bělavé škrapy, temné propasti, bublavé vyvěračky, jalovce napřahující větve, jako by se vítaly s kolegy na sněmu – leč etymologickou souvislost nehledejme. Praslovanská krasa (nádhera) původně znamenala lesk, červeň, barvu ohně (jedna z hypotéz), kdežto kras se spletitě odvíjel od předslovanského významu kámen, skála. Jako termín si jej ovšem karsologové (pravopis podle prvních něm. badatelů) vybrali až „nedávno“ – koncem 19. století – a to podle Krasu (Karsu / Garstu), horské vápencové oblasti ve Slovinsku. Jméno této krajině dali nejspíš Illyrové, kteří v ní sídlili před Slovany (řádově od počátku 1. tisíciletí př. Kr.). Předpokládáme, že v době římské okupace v 2. století př. Kr. proniklo toto toponymum do latiny jakožto Carsus a odtud do němčiny v podobě Karst i do italštiny v podobě Carso (tentýž kořen se zřejmě ozývá také v lat. názvu oblasti CarniolaKraň). Pozoruhodné však je, že ve zdejších starobylých čakavských dialektech, které se vyvíjely od „nížinné slovinštiny“ odděleně (resp. nevyvíjely se téměř vůbec), donedávna přežívala i obecná slova kras / krasa , jimiž se označovaly hromady kamení či místa se suchou kamenitou půdou (tj. totéž, pro co má chorvatština slovo krš).

Ke krasu nerozlučně patří jeskyně. Původ slova se nepodařilo úplně objasnit, možná souvisí se starým slovenským jask – tunel či s dolnolužickým jašk – vchod do vrše či síťových náhonců. Vyloučit nelze ani souvislost s jizvou, resp. jazvou (skalní puklinou). Při dalším pátrání tímto směrem bychom dospěli k jazvině, dutině, kterou obýval jazovec (jezevec), tak alespoň soudil J. Jungmann. Tento název zvířete s pruhovaným čenichem ovšem nutno považovat za tabuové slovo (jak se mu tenkrát říkalo doopravdy, to asi nikdy nezjistíme).

Slovo propast vzniklo už v praslovanštině, a to od slovesa propastipropadnout (podobně past od padnout), odtud i propadání (řeky). Ponor je místo, kde se řeka nepropadá, nýbrž jen nenápadně noří pod zem, mívali jsme však pro tento jev i starobylé slovo ponikev, místo, kde voda pod zem „poniká“ (vniká). Slovo sice zaniklo, zůstalo však konzervováno ve jméně Puňkva, dnes Punkva (na Blanensku se mluvívalo nářečím, pro něž jsou změny o v u a niň charakteristické).

Výstižný termín závrt (začněte vrtat s využitím luku a vrtné hůlky – a brzy uvidíte!) má protějšek v chorvatském slově vrtač (užívá se v dalmatském Dinarském krasu). Neslovanské jazyky paradoxně dávají přednost dolině (psána nejčastěji doline), kterou my jakožto jungmannovskou přejímku z ruštiny používáme spíš pro hluboká horská údolí.

O slovu škrap či škrapa víme, že bylo převzato jako lidový název rozšířený v Dinarském krasu, ale zda jde o původní chorvatské slovo (rýha, vryp), tím si nejsem jista. Pravda je, že zní zvukomalebně, zkuste chvíli po ostrých škrapech „škrundat“ a slovo si říkat nahlas.

Legendárním jeskynním zvířetem je macarát (má to v popisu práce – plným jménem macarát jeskynní). Tenhle divný dlouhý bílý mlok se slabýma nožkama se však ve slovinštině jmenuje močerad (má rád močál) a proč jeho jméno přejal J. S. Presl tak zkomoleně, zůstane asi už záhadou. „Chyba péra,“ konstatuje Václav Machek.

Dřevinou krasů v Čechách, na Moravě i na Slovensku je jalovec. Je-li skutečně jalový, odkud se ho bere tolik? Jalovost je jen zdánlivá, jeho plody dozrávají až v dalším roce na jaře (hypotéz o původu jména je ale více). Neodmyslitelným stromem Českého krasu je jeřáb muk s tuhými, naspodu plstnatými listy, který dostal jméno podle mukyní, jeřabin jakoby pomoučených. K dokreslení scenérie zbývají snad už jen ovce, ale jednak se svým původem (lat. ovis) do zahrádky Svantovítovy příliš nehodí, jednak v nejednom krasu (včetně Českého) už po nich nezbyl ani ždibíček trusu.

Ke stažení

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

Michal Anděl  |  30. 9. 2024
Vesmír přináší v tomto čísle minisérii článků, které se zabývají různými aspekty konzervování. Toto slovo má různé významy, které spojuje...
Životní příběh Nicolase Apperta

Životní příběh Nicolase Apperta uzamčeno

Aleš Rajchl  |  30. 9. 2024
Snaha prodloužit trvanlivost potravin a uchovat je pro období nedostatku je nepochybně stará jako lidstvo samo. Naši předci jistě brzy...
Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame

Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame uzamčeno

Anna Imbert Štulc  |  30. 9. 2024
Požár chrámu Matky Boží v Paříži (Cathédrale Notre‑Dame de Paris) v roce 2019 způsobil ikonické památce velké škody. V troskách po ničivé pohromě...