Kořist zavlečená do cel

Květolib včelí (Philanthus triangulum) je samotářská dravá vosa, která se specializovala na chytání včel, jimiž živí své potomstvo. Rozšířena je po celé Evropě. I když škody, které květolib na včele medonosné (Apis mellifera) působí, jsou zanedbatelné, všichni včelaři ho nenávidí. Zato přírodovědci si ho oblíbili, například etologové na něm zkoumali, jak se hmyz orientuje v terénu a jak hledá své hnízdo.

Samička květoliba je asi 16–18 mm dlouhá, má černou hlavu i hruď, žluté nohy a žlutočerně pruhovaný zadeček s žihadlem. Po oplození (brzy zjara) si staví hnízdo v písčitém svahu. Předním párem nohou a silnými kusadly hloubí otvor a každou chvíli odlétá se zrnky písku, jež vysypává nedaleko. Hotové hnízdo má tvar chodbičky, která se pod úhlem 30° zanořuje do hloubky asi 1 m, potom se napřimuje. Vodorovná část má až 34 krátkých slepě končících odboček – cel, do nichž samička zavléká kořist (2 až 6 včel) a klade vajíčka. Po 2–3 dnech se vylíhnou larvy, které se 6–9 dní živí včelami, a poté si upředou lahvovitou kuklu, kterou slinami přilepí k zadní stěně cely. Zhruba po 14 dnech se vylíhne dospělý hmyz, probourá přepážku cely a vydá se na cestu za sluncem. Pohlaví dospělce je určováno množstvím potravy, které jako larva sežere. Při malém počtu sežraných včel (2–3) se vylíhne sameček, při větším počtu (4–6) samička.

Na další otázky v květolibově životě hledá odpověď chemie: Jak samička najde vchod do úzké chodbičky, který vždy pečlivě zamaskuje, když hnízdo opouští? Je známo, že v blízkosti hnízda se květolib orientuje zrakem, jímž vnímá geometrické uspořádání význačných bodů. Ale jak např. čerstvě vylíhnutý květolib po tmě najde cestu z podzemního bludiště na povrch? Nebo jak může květolib ulovit stejně velkého tvora, rovněž vybaveného žihadlem, a zavléci ho do hnízda? Jak to, že na kořisti ve vlhké podzemní komůrce nezačnou růst plísně?

Nedávno bylo zjištěno, že samička po nakladení vajíček zanechá potomkům v každé cele pachovou značku, podle níž se zorientují při hledání východu. Značka je tvořena nepatrným množstvím sekretu produkovaného exokrinními žlázami, které má samička na hlavě. V sekretu (značkovacím feromonu) byl jako účinná látka nalezen 2,5-dimethyl-3-isopentylpyrazin a nenasycený mastný alkohol (Z)-11­eikosen-1­ol, který se vyskytuje i v jedovém sekretu asijské včely Apis cerana, dokonce tvoří jeho podstatnou část. V mandibulárních žlázách květoliba byly nalezeny také některé vyšší mastné nasycené i nenasycené karboxylové kyseliny (hexadekanová, oktadekanová, oktadekadienová) a jejich ethyl-estery, ketony (2-tridekanon, 2-pentadekanon, 2­heptadekanon) a aldehyd nonadecenal (J. Chem. Ecol. 16, 2135, 1990). Tyto látky mají povahu feromonů, ale zároveň slouží jako konzervační činidla – brání plesnivění kořisti.

Zbývá vysvětlit, jak se květolib zmocní kořisti. Loví včely sedící na květu nebo vracející se z pastvy do úlu. Včelu si natočí tak, aby žihadlo vbodl do měkké části jejího zadečku (mezi segmenty) a svým jedem ji téměř okamžitě ochromí. Potom ji uchopí středním a zadním párem nohou a odnese si ji do hnízda. Květolibův jed je opravdu účinný. Kořist se přestane bránit a upadne do nehybného stavu, v němž setrvává několik dnů, než se stane potravou pro čerstvě vylíhnuté larvy. Rozhodující úlohu při paralyzování kořisti hraje philanthotoxin, což je acylpolyamin blokující nikotinové, acetylcholinové a glutamátové receptory v synapsích nervového systému. Velmi rychle ochromí nervosvalovou činnost a způsobí ochrnutí kořisti. Nejspíš budou brzy objeveny i chemické látky, které květolibům umožňují komunikaci. Již na základě toho, co víme, lze říci, že chemické látky hrají v životě květoliba důležitou roli.