Biologická poškození mramorových soch

Fotosyntetické mikroorganizmy s oblibou osídlují mimo jiné i povrch mramorových soch. Ve slavných zahradách Boboli ve Florencii proto vědci zkoumali mramorové renezanční sochy, které předtím restaurátoři dokonale očistili. Rok po očištění se prvním kolonizátorem bílého mramoru stala zelená řasa rodu Coccomyxa (v laboratorních podmínkách dokáže po určitou dobu růst dokonce v destilované vodě). Po dvou letech obsahoval 1 cm² jemného zelenavého povlaku 300 buněk této řasy a po šesti letech již 30 000 buněk fotosyntetických mikroorganizmů patřících k 16 rodům. Převládaly sinice Chroococcidiopsis, Leptolyngbya a Pleurocapsa a zelené řasy Coccomyxa a Apatococcus. Krom toho, že jsou všechny tyto mikroorganizmy poměrně nenáročné na minerální živiny, snášejí dobře i značné ozáření a povrch jejich buněk je vysoce hydrofobní. Navíc 90 % sinic osídlujících povrch mramoru vylučuje kyselé polysacharidy, jež tvoří obal buněk. Buňky pak splývají do biofilmů (viz Vesmír 80, 203, 2001/4), které od mramoru neoddělí ani vítr, ani déšť. Polysacharidy pak slouží i jako substrát pro nefotosyntetické mikroorganizmy, zejména heterotrofní bakterie a houby.

Už od čtvrtého roku po očištění mramoru ve společenstvu sinice převládaly a v šestém roce se očištěné sochy barvou nelišily od těch, které čištěny nebyly. Biofilmy mikroorganizmů pochopitelně přispívají k fyzikálnímu i chemickému poškozování těchto vzácných památek. (J. Applied Phycology 12, 427–433, 2000)