Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Podivuhodní savci Austrálie

6. Koalové
 |  5. 6. 2002
 |  Vesmír 81, 326, 2002/6

Koala (Phascolarctos cinereus) je nejpopulárnějším australským zvířetem a asi patří k nejcharizmatičtějším živočichům naší planety. Tak to ale zdaleka nebylo vždy. Ještě r. 1924 vyvážela Austrálie 2 miliony koalích kožek ročně. Kromě milionů ulovených koalů se na radikálním snížení stavů tohoto vačnatce podílelo a dosud podílí rozdrobování a zmenšování ploch biotopů. Dokonce i dnes jsou lesy například v Quenslandu nenávratně ochuzovány každoročně o 400 000 hektarů. V řadě oblastí ohrozila populace koalů chlamydiová epidemie přenesená z domácích zvířat. Teprve pod tlakem světového veřejného mínění australská vláda vyhlásila r. 1958 úplnou ochranu tohoto druhu. Koalové se přesídlovali i na ostrovy při pobřeží Austrálie a tam se jejich populace rozrostla natolik, že začala devastovat prostředí. Jen v posledních letech se muselo 10 000 těchto vačnatců odchytat a dovézt zpět na pevninu. V důsledku ochrany stoupl počet koalů podle neoficiálních odhadů téměř na jeden milion. V některých oblastech, kde se ohromná plocha lesů přeměnila na zemědělskou půdu, se koalové ve zbytcích lesů přemnožili tak dalece, že postupně zničili vegetaci a začali hladovět. Kromě přemísťování se dokonce uvažovalo o lovu koalů, což by však vzhledem k jejich dnešní popularitě asi nebylo možné. Proto se na některých místech potlačuje jejich rozmnožování antikoncepcí.

Spící specialista, který nepije

Podle fosilních nálezů se čeleď koalovitých (Phascolarctidae) v Austrálii vyskytuje od středního miocénu 1) . Domorodé jméno koala v překladu znamená nepije a on skutečně získává vodu jen z požité potravy. Jsou to jediní stromoví vačnatci, kterým chybí ocas. Mají jen 30 zubů 2) , špičáky jsou výrazně malé, řezáky a stoličky jsou zvětšeny. Jediný žijící druh koala 3) je přísný potravní specialista na listy blahovičníků. Ze 600 druhů těchto stromů jich však koalové mají v oblibě jen 30. Jižní populace koalů, která obývá zejména horské lesy, poměrně bohaté na vláhu, požírá především Eucalyptus viminalisE. ovata. Severní populace, převážně z aridnějších oblastí, dává přednost E. microcoryx, E. camaldulensisE. propinqua. Denní spotřeba čerstvých blahovičníkovitých listů se pohybuje kolem 0,5 kg. Listy mají velmi málo fosforu a dusíku a kromě éterických olejů obsahují mnoho jedovatých fenolů a prekurzorů kyanidů. Druhy blahovičníků, jimž koalové dávají přednost, jsou pravděpodobně nejméně toxické. Koalova játra navíc potravu úspěšně detoxikují. K zpracování vysokého obsahu celulózy a ligninů využívá koala mikrobiální flóru ve slepém střevě. Tento oddíl zažívacího traktu má neobyčejně rozměrný (délka jeho slepého střeva kolísá od 1,8 do 2,5 m, což znamená, že třikrát přesahuje délku těla) a drží absolutní rekord mezi všemi savci. Sběru potravy věnuje koala jen asi 10 % své aktivity, 80 % času připadá na spánek a odpočinek. Asi tím významně šetří těžce získanou energii. Na množství energie je velmi náročný provoz mozku, ale i v tomto směru koala uspořil z vačnatců má mozek absolutně nejmenší, asi 17 g u devítikilového jedince (tj. pouhé 0,2 % hmotnosti těla).

Koalové nejsou lenochodi

Žijí převážně na stromech, dovedou se však dobře pohybovat i po zemi. Právě pohyb po čtyřech podporuje představu, že se tento stromový vačnatec vyvinul z pozemních předků. To ostatně potvrzují i blízké příbuzenské vztahy s čeledí vombatovitých (Vombatidae). Stejně jako oni má i koala výrazně silné zejména paže, na kterých první a druhý prst stojí proti zbylým třem. Všechny prsty jsou opatřeny dlouhými a ostrými drápy. Na zadní noze druhý prst částečně srůstá s třetím, palec se může otočit proti ostatním prstům a nemá dráp.

Koalové bývají často srovnáváni s jihoamerickými lenochody. Přes den se opravdu pohybují pomalu a kromě doby říje i co nejméně. Se soumrakem se jejich chování radikálně mění. Šplhají obratně a velmi rychle i vysoko do korun stromů, drápy paží se pevně zachycují kmene a zadní nohy podsouvají pod tělo sounožnými poskoky. Dovedou šplhat i v rozporu mezi dvěma sousedními rovnoběžnými větvemi či kmeny obě levé končetiny se přidržují na jedné straně, pravé na druhé. Když samec v době rozmnožování pronásleduje samici nebo chce-li se koala dostat na vedlejší strom, překoná mohutným skokem až třímetrovou vzdálenost. O síle jeho končetin jsem si udělal správnou představu, až když jsem se chyceného koalu snažil sejmout ze stromu.

Ze společenstva koalů

V současné době je původní biotop koalů zmenšen a často výrazně rozdroben na malé ostrůvkovité areály, které mají velikou hustotu osídlení. Obecně lze říct, že v jižní populaci žije asi 8 koalů na 1 ha, u severských koalů v sušších oblastech připadá mnohdy 1 koala na 100 ha. Koalové jsou typicky polygynní vačnatci. Dominantní samec si v příznivém prostředí chrání životní okrsek o rozloze 23 ha. S ním zde přebývá až 9 samic, které mají okrsky výrazně menší, jen kolem 0,5 ha. S pohlavně dospělými samicemi sdílí obvykle areál i několik samic dospívajících. Dospívající samce však dominantní samec zahání a svůj okrsek si značí bohatým výměškem prsní pachové žlázy. Na rozdíl od většiny vačnatců se koalí samec dosti často ozývá hlasitým chrochtavým hlasem, který je složen ze série hlubokých řezavých zvuků vydávaných při vdechu a chrochtavé rezonance při výdechu. Hlas mu zřejmě slouží nejen jako teritoriální značka, ale i k lákání samic v době říje.

Dobu rozmnožování charakterizují poměrně prudké honičky v korunách stromů. Pronásledovaná samice se ozývá hlasitým protestujícím voláním a snaží se samci, zpravidla těžšímu, uniknout mezi tenké větve, které jeho váhu neunesou. Kopulace trvá velmi krátce, průměrně 2 minuty. Po 35 dnech březosti samice rodí obvykle jen jedno mládě o hmotnosti 0,5 g. Mládě samo zaleze do vaku, který se otvírá směrem dozadu. Ve vaku jsou 2 mléčné bradavky. Na jednu z nich se mládě přichytí a setrvává zde 6 měsíců. Po pětiměsíčním kojení začíná mládě přijímat i kašovitou zelenou hmotu z natrávených blahovičníkových listů, kterou slízává z matčina konečníku. Matka je totiž v té době schopna změnit své tvrdé bobky na kašovitý produkt. Asi ji k tomu podněcuje mládě, které se dožaduje přikrmování tím, že tře okolí matčina vyměšovacího otvoru svým nosem. Tento způsob přijímání potravy má obrovský význam pro osídlení zažívacího traktu mláděte potřebnými mikroorganizmy. Mládě opouští vak v sedmi měsících, ale až do jedenáctého měsíce se vozí na matčině těle. Poté, co mládě z vaku vyleze, přidržuje mu matka i vhodné větvičky s listy. Samice dospívají po 2 letech, samci až ve 45 letech. V zoologické zahradě se nejstarší koala dožil 18 let.

Koala spící v zoo

Vzhledem k potravní specializaci se koaly dlouho nedařilo chovat v zoologických zahradách mimo Austrálii. Poprvé to úspěšně zvládla zoo v San Diegu. Díky pochopení bohatých leteckých společností, které zahradám pravidelně dovážely čerstvé blahovičníkové listí hlavně z Kalifornie, počet mimoaustralských chovatelů vzrostl. V Evropě se koalové velmi úspěšně rozmnožovali v německém Duisburgu, kde však chov museli z ekonomických důvodů začít přemísťovat do dalších evropských zoo.

V dubnu letošního roku otevřela nové koalarium zoo ve Vídni. Ve většině zoologických zahrad bývají však po odpadnutí reklamy běžní návštěvníci z koalů vrcholně zklamáni platícího návštěvníka totiž nic nedráždí tak hluboce jako téměř trvale spící zvíře.

Poznámky

1) Období třetihor před necelými 20 miliony let

2) V horní čelisti je 6 řezáků, 2 špičáky, 2 třenáky, 8 stoliček, v dolní čelisti jsou 2 řezáky, 2 třenáky, 8 stoliček

3) Ve starší literatuře se používá více jmen: medvídek koala, koala medvídkovitá, i koala medvídkovitý, vakomedvěd, a dokonce i vakodlak popelavý. Délka těla samic je 68–70 cm, samců 75–82 cm, průměrná hmotnost samic je 7,8 kg, samců 12 kg.

Koala byl původně řazen ke kuskusům (Vesmír 81, 263, 2002/5 ), ale nálezy vymřelých druhů ukázaly, že se samostatně vyvíjel nejméně od konce třetihor; dnes se za jeho nejbližší příbuzné považují vombati, o nichž pojednáme v příštím pokračování.

Koalové v rezervacích jsou pečlivě sledováni a "ozdobeni" značkami v uších (snímek nahoře). Často bývají srovnáváni s jihoamerickými lenochody. Přes den se opravdu pohybují pomalu, ale se soumrakem se jejich chování radikálně mění. Šplhají obratně a velmi rychle i vysoko do korun stromů, dovedou šplhat v rozporu mezi dvěma sousedními rovnoběžnými větvemi či kmeny, a dokonce mohutným skokem překonat až třímetrovou vzdálenost. Pro dobu rozmnožování jsou typické honičky v korunách stromů. Koalí samec se dosti často ozývá hlasitým chrochtavým hlasem, který mu zřejmě slouží nejen jako teritoriální značka, ale i k lákání samic v době říje.

Ve většině zoologických zahrad bývají běžní návštěvníci z koalů vrcholně zklamáni - platícího návštěvníka totiž nic nedráždí tak hluboce jako téměř trvale spící zvíře (snímek vlevo). Na fotografii vpravo dole je koalí mládě. Snímky Zdeněk Veselovský

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie

O autorovi

Zdeněk Veselovský

Prof. RNDr. Zdeněk Veselovský, DrSc., (*1928) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Po třicet let řídil Zoologickou zahradu v Praze. Je profesorem zoologie na Biologické fakultě JU v Českých Budějovicích, externě přednáší etologii na Přírodovědecké fakultě UK. Je autorem knih: Vždyť jsou to jen zvířata (1974), Ptáci a voda (1987), Chováme se jako zvířata? (1992), Člověk a zvíře (2000), Obecná ornitologie (2001) ad.

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné