Aktuální číslo:

Victoria na plavbě kolem světa

2. Peniche – Kapverdy

| 1. 3. 2002

| Vesmír 81, 163, 2002/3

| Seriál: Victoria na plavbě kolem světa, 3. díl (Předchozí – Následující)

Po rybářském městečku Peniche jsme přistáli v portugalském Lisabonu. Plavba kolem Evropy ukázala na Viktorce mnohé nedostatky, které bylo třeba odstranit. Měsíc utekl jako voda pod kýlem. Polárka vyplula do Dakaru, a potom dva měsíce sloužila polským vědcům jako plovoucí základna na Kapverdských ostrovech. Poprvé se Victoria vydala na cestu samostatně – směrem k ostrovu Maderia. Její plavba, trvající osm dní, byla pestrá. Proměnlivý vítr se staral o to, aby bylo dost práce s plachtami, ale občas přišlo bezvětří, které nám dovolilo uspořádat potápěčský kurz. Ulovili jsme první „dorádu“ (zlaka nachového – Coryphaena hippurus) a potápěli se s plejtvákem myšokem i delfíny.

Madeira není jen název hlavního ostrova, ale i celého portugalského souostroví, tvořeného celkem osmi ostrovy, sopečnými a hornatými. Dlouho nebyly obydleny, teprve v 15. století je objevil Portugalec João Goncalves Zarco pro iniciátora objevitelských plaveb prince Jindřicha Mořeplavce.

Kotvíme v zátoce u města Machico, která se málem Victorii stala osudnou. V závěrečný den zdejšího pobytu, když se z výletů na břeh vracejí poslední opozdilci, přichází silný vítr a vlny od jihozápadu, z nechráněné strany zátoky. Rybářská bóje, ke které jsme přivázaní, popojíždí. Vyhazujeme kotvu, ale ani ta v tvrdém písku nedrží a Victoria zvolna směřuje na útesy. Ještě to zkoušíme s druhou kotvou, pak už jen bezmocně sledujeme, jak se blíží skály s tříštícím se příbojem. Štěstí nakonec stojí na naší straně, jedna z kotev se zachytává! Je „za vteřinu dvanáct“, k břehu by stačil lehký skok ze zadního kastelu. Pár těžkých minut metr od skály, než na pomoc přijede rybářský kutr a vytahuje nás asi míli na otevřené moře, kde konečně napínáme plachty – a plujeme dál.

Po pěti dnech zakotvíme v Las Palmas na ostrově Gran Canaria Kanárského souostroví. Tam nás čeká dlouhá přestávka, téměř tři měsíce, během níž loď zdokonalujeme a připravujeme na první plavbu Atlantikem. Většinu času stojíme na kotvě na jihu ostrova, u rybářské vesnice Arguineguin.

Polárka se z Kapverd vrací s poškozeným kýlem. Při plavbě mezi ostrovy narazila na podmořský útes, a i když její nehoda nebyla vážná, vrací se zpět do Evropy.

25. ledna 2000 se Victoria vydává přes Atlantik. Čeká ji klidná pasátová plavba s větrem 3–4 stupně Beaufortovy stupnice síly větru, okořeněná úlovkem mečouna. Přestože jde o mladý kus (185 cm, cca 30 kg), máme čerstvé maso na dva dny (pro dvanáctičlennou posádku). Po dvanácti dnech plavby zakotvíme v Porto Grande u města Mindelo na ostrově São Vicente.

Kapverdy

República de Cabo Verde (Kapverdy) je ostrovním státem u západního pobřeží Afriky. Je tvořen devíti obývanými a šesti neobývanými ostrovy vulkanického původu, na nichž jsou omezené zdroje sladké vody. Podnebí je teplé, extrémně suché.

Neobydlené ostrovy objevili po roce 1460 portugalští mořeplavci a podle blízkého výběžku africké pevniny je nazvali Ilhas de Cabo Verde (Ostrovy Zeleného mysu). Brzy se ostrovy staly významným střediskem obchodu s otroky a transatlantické dopravy. Od r. 1951 mají Kapverdy statut portugalského zámořského území a od 5. 7. 1975 jsou nezávislým státem v čele s prezidentem. Obyvatelstvo tvoří ze 70 % míšenci, 28 % jsou Afričané a 2 % Evropané. Hovoří se zde portugalsky a kreolským dialektem crioulo. Obděláno je asi 10 % půdy, pěstuje se na ní cukrová třtina, banány, tabák, kukuřice, batáty. Rozšířen je rybolov a chov koz. Poměrně nízká životní úroveň je zlepšována penězi z ciziny, neboť pětina Kapverďanů žije v zahraničí a podporuje své rodiny na ostrovech. Hlavní město je Praia (68 000 obyvatel) na ostrově São Tiago, hlavní námořní přístav Mindelo (55 000 obyv.) na ostrově São Vicente.

Obrázky

Citát

Umberto Eco na Harvardově univerzitě v přednášce Pravděpodobné lesy,

Šest procházek literárními lesy, Votobia 1997, s. 117

Nicméně situace není tak jednoduchá. Až dosud můj výklad strašil duch Pravdy a jistě uznáte, že tento pojem nelze brát na lehkou váhu. Obvykle si myslíme, že velmi dobře víme, co znamená, řekneme-li o něčem v reálném světě, že je to „pravda“. Je pravda, že je dnes středa, je pravda, že Alexanderplatz je v Berlíně, je pravda, že Napoleon zemřel 5. května 1821. Na základě tohoto pojetí pravdy učenci hodně diskutovali o tom, co znamená, hodnotíme-li něco jako „pravdivé“ v rámci fikce. Nejrozumnější odpověď je, že fiktivní tvrzení jsou pravdami v rámci možného světa příběhu. Tvrzení, že Hamlet žil v reálném světě, považujeme za nepravdivé. Ale představme si, že hodnotíme seminární práci studenta anglické literatury, a zjistíme, že ten prokletý student napsal, že na konci hry se Hamlet ožení s Ofélií. Vsadím se, že každý normální učitel prohlásí, že student napsal něco nepravdivého. Tvrzení bude nepravdivé ve fiktivním světě Hamleta, tak jako je ve fiktivním světě díla Jih proti Severu pravda, že Scarlett O’Harová se provdá za Rhetta Butlera.

Je naše pojetí pravdy v reálném světě stejně silné a jasně vymezené? […]

Věříme tomu, že – pokud jde o reálný svět – nejdůležitějším kritériem je pravda, zatímco máme sklon si myslet, že fikce popisuje svět, který musíme vzít takový, jaký je, na základě víry. Ovšem i v reálném světě je princip víry stejně důležitý jako princip pravdivosti.