Brian M. Fagan: Oloupený Nil (Vykradači hrobů, turisté a archeologové v Egyptě)

Citát

Brian M. Fagan: Oloupený Nil

Vandalismus vůbec byl vážným problémem. Kupříkladu Cejova hrobka v Sakkáře utrpěla podle Marietta „větší škodu z rukou turistů během posledních deseti než celých předchozích šest tisíc [sic] let své existence“. Není divu, že se Mariette snažil vykopat co mohl, aby zachránil egyptské památky pro budoucnost. Je známo, že po dobu svého působení zaměstnával více než 2780 dělníků, počet mnohem větší, než na jaký by dokázal jeden člověk důkladně dohlížet. […]

V jistém smyslu však není možné tehdejší muzejní úředníky a archeology vinit, že před honbou za poklady zavírali oči. Vždyť všude kolem sebe viděli rozebírání chrámů a pyramid na stavební kámen a obchodníky s plnýma rukama starožitností, které nabízeli turistům. Jejich argumentem bylo, že je lepší dovolit učencům a obchodníkům odvézt vzácné nálezy do Evropy, kde budou chráněny před drancováním a zkázou. Dokud nebylo v Káhiře muzeum, byl takový postoj do určité míry obhajitelný, zvláště po rychlém zániku prvního káhirského muzea v Ezbekíjských zahradách. Důraz na kopírování a dokumentování památek, jakož i na jejich záchranu tím, že budou vyvezeny z Egypta, byl mezi tehdejšími ctihodnými učenci rozšířený.

Tisíce nápisů a papyrů byly odhozeny, spáleny nebo zničeny při horečném hledání památek mnohem efektnějších. Touhou každého evropského muzea bylo získat velké památky, krásné papyry či významné rukopisy. Nikdo se neobtěžoval rozvíjením systematických technik na záchranu nálezů z velkých archeologických lokalit. /s. 237, 249/