Paleobiogeography

BRUCE S. LIEBERMAN: Paleobiogeography. Using Fossils to Study Global Change, Plate Tectonics, and Evolution Kluwer Academic/Plenum Publishers, Vol. 16 – Topics in Geobiology, New York 2000, 222 stran
 |  1. 2. 2002
 |  Vesmír 81, 111, 2002/2

Bez časového a prostorového hlediska by byl pohled na existenci jednotlivých forem a jejich interakcí přinejmenším neúplný. V knize poměrně malého rozsahu je připomenut vývoj paleobiogeografie, a navíc se B. Lieberman „diplomaticky“ snaží doplnit paradigma oboru. O některých – i zcela základních – otázkách diskutuje (např. o tom, jestli je živá příroda uspořádána hierarchicky či nikoliv), k jiným uvádí četné reference. Vychází z představy, že v živé přírodě existuje genealogická hierarchie (klady – druhy – populace [demy] – organizmy – buňky v zárodečné linii – chromozomy – geny) a ekonomická hierarchie (biosféra – ekosystémy – populace [avatary] – organizmy – orgány – somatické buňky – proteiny). Kategorií společnou pro obě hierarchie jsou pouze organizmy a částečně populace. K tomu, aby fungoval přírodní výběr, je třeba jak replikace, tak interakce; proto jsou předmětem evoluce pouze jedinci, částečně i populace (nebo druhy v případě, že jsou tvořeny jedinou populací). O evoluci nelze mluvit u ekosystémů, u celé biosféry ani u vyšších taxonomických kategorií. Každá z uvedených kategorií (tj. geny, organizmy, klady, proteiny aj.) má v paleobiogeografii svébytný styl projevu.

Biogeografie se tradičně dělí na historickou biogeografii (zabývá se geologickými a klimatickými faktory, které ovlivňují distribuci živých forem v prostoru a čase) a ekologickou biogeografii (ta studuje význam ekologických interakcí). Lieberman navrhuje, že pro současný stav oboru – jeho teoretická východiska i praktické přístupy – by lépe vyhovovalo pojmout historickou biogeografii jako studium jednotek genealogické hierarchie a ekologickou biogeografii jako studium jednotek hierarchie ekonomické. Takto definované disciplíny by byly (vzhledem k existenci společných jednotek, tj. jedinců a částečně populací) lépe logicky i prakticky propojeny.

Lieberman si podrobně všímá kvality fosilního záznamu, rychlosti sedimentace a dalších geologických pochodů ovlivňujících výpovědní hodnotu paleontologické informace. Konstatuje, že biogeografické projevy populací jsou příliš rychlé na to, aby byly ve fosilním záznamu čitelné. Nejnižší úrovní, s níž lze občas pracovat, je druh, častěji však jsou použitelné jenom naddruhové genealogické jednotky. Totéž lze říci o jednotkách ekologických: nejnižší studovatelnou jednotkou jsou fosilní společenstva.

Mnoho místa je v knize věnováno příčinám a průběhu vzniku nových druhů a zkoumání, nakolik jsou vzorce speciace čitelné ve fosilním záznamu. Autor dochází k závěru, že vznik geografických bariér vyvolává speciaci méně často než jejich dočasné přerušení. Princip, který generuje nové druhy prostřednictvím zániku a obnovení geografických překážek, nazývá geodispersal („rozsévání“).

Potíže činí definice slova area v biogeografickém smyslu, tj. oblast rozšíření. Ani autor knihy neposkytuje návod jak kvantitativně definovat a hierarchicky klasifikovat oblasti rozšíření, podává však užitečné paralely mezi biogeografickými oblastmi a systematickými jednotkami biologické klasifikace.

Zbývající kapitoly knihy jsou věnovány praktickým návodům jak kvantitativně analyzovat paleobiogeografická data. Některé návody jsou oproti tradičním postupům obměněny, aby se v geografickém záznamu odlišila speciace vyplývající ze vzniku geografické bariéry od speciace vzniklé „rozséváním“.

Pro odborníky v paleobiogeografickém výzkumu může být kniha užitečným zdrojem inspirace, pro širší geologickou a paleontologickou veřejnost příležitostí oživit si znalost oboru. Informace z ní mohou čerpat i biologové hledající všeobecnější pohled na život na Zemi.

Obrázky

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Radek Mikuláš

RNDr. Radek Mikuláš (*1964) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., se zabývá studiem biogenního přepracování hornin, paleobiologií a geomorfologií. Je autorem či spoluautorem několika knih, z poslední doby např. Současná umělecká díla v krajině, Divoká příroda Prahy a blízkého okolí či Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky.
Mikuláš Radek

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla. V případě...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné