Bioterorizmus
| 1. 2. 2002Končí začátek (třetího tisíciletí). Každý začátek je těžký. Každého tisíciletí (zrod křesťanského mučednictví, osamostatňování států z říší, terorizmus vůči velmocenským státům a kulturám). V měřítku Českých zemí jde vše „v malém“, spíš po dekádách. Se značnou pravidelností se střídají vlny nadějí a skepse ve vztahu k vývoji. Snad v každé české naději přelomů desetiletí je už biologicky zakódován prvek dekadence. Zhmotňuje se v podobě úředníka (nikoli v dobrém smyslu onoho slova – byť takový existuje a je k nezaplacení). Parkinsonovy zákony. Parkinsonova nemoc doby. Věda a průprava k ní se na univerzitách opět akredituje. V Akademii věd se vznik poznání opět atestuje. Všude se nepřetržitě hodnotí. Permanentně se zabýváme činností „o tom“, takže nám zbývá menší a menší zlomek času, v němž se smíme zabývat „tím“. Výsledek všeho pak signalizuje, že jsme se zhoršili. Úředník (ministerstvo či jiný úd stranické demokracie) poznal, jak je důležitý, pookřál a snaží se vylepšit systém, kterak se dobrat kvalitnějšího poznání „o tom“. Za posledních pár let se k tomu stačil dobře vybavit, k tištěnému papíru obdržel navíc perfektní nástroje – počítače a síť. Sítí obtáhl všechna myslitelná pracoviště a její vlákna hustě dosycuje lepkavě nastraženými pastmi formulářů. Zbytek času mezi vyplňováním je nutno číst vysvětlující pokyny v novořeči. Odměněn almužnou je ten, kdo to vydrží. Kdo rezignuje a nevyplní, kdo s tím praští a vrátí se k tvoření a poznávání, jde z kola ven anebo na okraj. Jeho zaměstnavatelská instituce může být tiše ráda – je šance uvolněných míst pro nové administrativní síly, protože ty dosavadní už stejně byrokratickou agendu nezvládaly. Anebo to podniku pomohlo jinak: sníženému počtu zaměstnanců je možné konečně navýšit ubohé platy (na chvilku, než to zdražování zase předežene a než bude nutno přinést další oběť – až nula od nuly pojde). Podle takto měřitelných parametrů však opticky stoupla produktivita práce. Jenom „to“ popošlo o něco hlouběji do háje.
Pošťák zase doručil nějakou obálku: nemá nesprávně „natypovanou“ adresu, nemá neobvyklou hmotnost, není pokroucená ani hrbolatá, známek je přiměřeně, zajišťujících prostředků (jako jsou pásky či samolepky) rovněž, zpáteční adresa nechybí... Není ani falešná, protože při prosvícení nejsou vidět žádné stopy po možném toxickém prášku. Co však prosvítá, jsou černě orámované kolonky a tučný nápis: „Podbarvené nevyplňujte!“
Přesto ihned opusťte místnost! Nepanikařte! Telefonicky sdělte svému pověřenému zástupci, že si berete neplacené volno, ať laskavě vyřídí došlou poštu. Možná vás terénní pozorování přivede na myšlenku jak čelit české variantě bioterorizmu zvedajícího hladinu adrenalinu, evokujícího agresi, ohrožujícího infarktem... Těšte se na svůj denní biologický výkon. Je to věda.