Poškození lesa zvýhodňuje vzácné rostliny

Pokud jde o ochranu jednotlivých druhů rostlin, je narušování souvislých pralesních porostů obecně vnímáno spíše jako hrozba. Nová studie Michaela Kesslera z Institutu Albrechta von Hellera v německém Göttingenu však ukazuje, že malá narušení mohou být užitečná pro některé málo rozšířené rostliny (často jde o endemity vyžadující vysoký stupeň ochrany).

V rámci studie se zkoumalo 650 snadno identifikovatelných rostlinných druhů (od široce rozšířených po zcela endemické) na 16 místech bolivijských And. Na všech 16 místech se sledovaly plochy různě ovlivněné lidskou činností. Zjistilo se, že přiměřeně využívané plochy mají více endemických druhů než přilehlý, plně vyvinutý les, kdežto plochy hodně poškozené už mají endemických druhů málo. Převládají na nich kapradiny a jiné odolné druhy, které uvolněný biotop snadno kolonizují.

Proč však jsou rozumně využívané plochy pro endemity příznivé? Endemické druhy jsou citlivější k invazím nepůvodních druhů a zdá se, že jim konkurují hůře než druhy běžné. M. Kessler tvrdí, že endemické druhy jsou závislé na přírodních poškozeních (jako jsou například záplavy, pády stromů či sesuvy půdy), díky nimž široce rozšířené druhy nepřevládnou úplně. Proto mohou těžit i z některých poškození spojených s činností člověka.

Kessler navrhuje, že by se rozumné využívání tropického lesa mohlo stát součástí promyšlené strategie ochrany endemických druhů. Zároveň však upozorňuje na fakt, že ne všechny ohrožené či endemické druhy reagují na narušení pozitivně. Navíc ochrana nenarušených tropických lesů zůstává (navzdory řečenému) klíčová, neboť biodiverzita těchto lesů je často vyšší než u lesů narušovaných. (Conservation Biology 15, 634–641, 2001)