Vulkanologický ráj na Tenerife

Kanárské ostrovy nejsou jen rájem milovníků slunění, nicnedělání, zahálky a jiných letních sportů, ale potěší také srdce vulkanologovo. Sopečného původu je celé souostroví, v posledních čtyřech stech letech však byly dějištěm sopečné činnosti jen tři ze sedmi ostrovů: La Palma, Tenerife a Lanzarote. Nejvyšší sopkou a zároveň i nejvyšší horou souostroví i celého Španělska je majestátný stratovulkán Pico de Teide (3718 m n. m.), který je také jádrem národního parku Las Cañadas del Teide. Jižní a východní okraj parku tvoří podkopovitá proláklina Las Cañadas. Z tohoto kotle – kaldery (termín byl poprvé použit právě na Kanárských ostrovech) vyrostl v posledních desítkách tisíc let jak Pico de Teide, tak nižší, ale – jak název napovídá – starší přidružený vrchol Pico Viejo (3102 m n. m.).

Nejstarší datované vyvřeliny na Tenerife jsou staré přes 15 milionů let. Jde většinou o bazalty (čediče), které vytvářely štítové sopky. Tak nazýváme sopečné kužele, které mají v důsledku malé viskozity bazaltových láv velmi mírné svahy. V pozdějších dobách se začaly vyvíjet stratovulkány, v nichž se střídají lávy a nesouvislé vyvrženiny; ty tvoří vrstvy tufů, někdy bývají spečeny do tzv. ignimbritů. Objevení nového typu sopek bylo vyvoláno pochody v hlubinném magmatickém ohnisku (krbu), kde se z taveniny oddělovaly části lehčí, bohatší na oxid křemičitý a alkalické oxidy sodný a draselný. Kyselejší lávy mají větší viskozitu i vyšší obsah plynnů. Ty se při erupcích uvolňují a způsobují exploze. Typickým produktem takových erupcí je pemza – světlé a silně zpěněné sopečné sklo. Je velmi lehké a ve vodě plave. V teidském národním parku je celý kopec pemzy. Jmenuje se příznačně Montaña Blanca a již zdaleka upoutává svou světlou, krémovou barvou.

Diferenciace magmatu na Kanárských ostrovech probíhala méně obvyklou cestou, při níž se magma značně obohacuje alkáliemi (sodíkem a draslíkem). Výsledkem jsou fonolity čili znělce, horniny, které známe i ze severních Čech. Tenerife je ze všech Kanárských ostrovů na fonolity nejbohatší a Pico de Teide je světovou raritou (dalším podobným případem je aktivní sopka Mt. Erebus v Antarktidě). Následkem rychlého tuhnutí fonolitových láv vznikla vulkanická skla – černé obsidiány. Černé zbarvení je způsobeno nepatrným množstvím nesmírně jemně rozptýleného železa a manganu.

Uvedené i další vulkanologické zajímavosti lze pohodlně sledovat při návštěvě teidského národního parku, kterým vede jediná asfaltová silnice a přiměřená síť turistických pěšin.