Analýza amuletu

Nad sekvenátorem DNA v molekulárněbiologické laboratoři Arnoldova herbária Harvardovy univerzity na bostonské Divinity Avenue č. p. 22 se po celý rok 1998 kolébal náramek z novoguinejských škebliček. Tento amulet měl napomoci analýze vzorků ribozomálních nukleových kyselin z novoguinejských fíkovníků, a přispět tak ke studiu jejich evoluce. Práce skončila úspěšně, ¹⁾ aniž se ovšem podařilo uspokojivým způsobem kvantifikovat vliv škebličkového amuletu na její průběh.

Názory vědecké obce na význam amuletů pro soudobý výzkum kolísají mezi tezí, že celá vědeckotechnická revoluce posledního století byla výsledkem radikálního zlepšení účinnosti amuletů, a antitezí, že amulety nefungují vůbec. Spor může vyjasnit jenom rigorózní testování amuletů, což je mladé, ale dynamicky se rozvíjející odvětví vědecké analýzy.

Hlavním metodologickým problémem komplikujícím studium amuletů je skutečnost, že jejich působení je povahy stochastické. Amulety pouze mění pravděpodobnost, s níž určitý jev nastane, a to v míře závislé na síle amuletu. Účinnost amuletů je tak nutno měřit v pečlivě kontrolovaných a replikovaných experimentech. Další potíž s amulety je, že působí často na velmi důležité, ale vágně definované, a tedy obtížně měřitelné jevy. Například mezi vědci patří k nejoblíbenějším amulety zvyšující pravděpodobnost, že se bude „dařit ve výzkumu“. Čili – převedeno do rigorózního jazyka vědy – že jejich nositel bude v rozmanitosti okolního světa nalézat především ty jevy, které nejlépe vyhovují jeho oblíbenému paradigmatu.

Pokud jsou amulety vědcům, kteří je při práci běžně používají, experimentálně odebrány, lze očekávat pokles jejich výkonnosti, alespoň podle tvrzení vědců používajících při své práci amulety. Interpretace těchto výsledků je ovšem předmětem sporů, zejména mezi těmi, kdo amulety používají, a těmi, kdo nikoliv. Objevily se dokonce i názory, že naprostá neúčinnost veškerých amuletů nebyla už dávno a jednou provždy jednoznačně prokázána jenom proto, že příslušné experimenty byly pod jejich skrytým vlivem.

Sám se významem amuletů pro vědecký výzkum nikterak nezabývám, nicméně svůj osobní amulet, statisticky významně snižující pravděpodobnost malarických záchvatů vyvolaných parazity Plasmodium falciparum a Plasmodium vivax, shledávám v novoguinejských terénech velmi praktickým. Jeho účinky mohou sice poněkud zkreslit výsledky mých kolegů studujících epidemiologii malárie, nepochybuji ovšem, že si s tímto problémem hravě poradí. Vhodný amulet nebo statistický test dokáže s vědeckými výsledky opravdové divy.