Přechylování příjmení dle zákona

Občas nezvládáme ani přechylování českých příjmení, zejména těch, která mají větnou povahu: Vítámvás, Osolsobě, Hrejsemnou. Podoba „paní Hrejsemnová“ budí rozpaky (těžko se z ní zpětně odvozuje jméno manželovo), však také jediná nositelka tohoto příjmení v pražském telefonním seznamu uvádí své jméno nepřechýleně.

Více problémů přináší přechylování cizích příjmení. Byl schválen zákon o matrikách, jménu a příjmení, který v paragrafu 69 říká: Příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice. Ukládá-li to mezinárodní smlouva, uvede matriční úřad na žádost nositelky příjmení v matričním zápisu vedle příjmení ženy podle pravidel české mluvnice i toto její příjmení ve formě, která pravidlům české mluvnice neodpovídá; z těchto dvou forem příjmení může nositelka příjmení užívat jen jednu formu, kterou si uvede při podání žádosti, a ta se uvede v matričním dokladu (Naše řeč 83, 225–242, 2000/5).

Stylistickou úroveň textu zákona ponechme stranou a zamysleme se nad tím, co obnáší užívat ve formě, která pravidlům české mluvnice neodpovídá. Uvedu příběh paní Paul, české občanky provdané za Rakušana. „Cizí“ příjmení musela zvolit z praktických důvodů. Nejenže by s přechýleným příjmením v Rakousku nemohla používat manželovu platební kartu, ale hlavně se bála, aby se její syn – nedej pámbu – nejmenoval Paulová.

Dotyčná však pracuje pro firmu, která má zastoupení v Čechách. Mají-li její čeští kolegové dodržovat zákon, mohou o ní mluvit buď „hotentotsky“ (zajdi k Paul, schovej to pro Paul), nebo mohou její „mužské“ příjmení podle české mluvnice skloňovat (zajdi k Paulovi, schovej to pro Paula). Zatím, pokud vím, o ní mluví jako o Paulové, čímž porušují zákon (vždyť její příjmení se smí používat pouze v jedné formě).