Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Bohumil Bílek

/17. 10. 1914 Vídeň – 17. 4. 1979 Praha/
 |  5. 5. 2001
 |  Vesmír 80, 274, 2001/5

Ve Vesmíru pracoval jako výkonný redaktor od srpna 1963 do září 1968. Byl to zkušený novinář, který spolu s jinými – například s Miroslavem Smetanou – pozdvihl psaní o vědě z okrajové, suché a nezajímavé záležitosti na úroveň kvalitní zprávy, úvahy, eseje, a zejména skvělých rozhovorů. Navíc měl dar srozumitelnosti, která nikdy nezapadla do „výčepu vědy přes ulici“; ostatně až do roku 1966 ve Vesmíru pracoval spolu s vědcem, který byl nesporným mistrem slova – s Miroslavem Holubem.

Po pravdě řečeno se Bohumil Bílek utekl k psaní o vědě v době, kdy se o jiném dobře psát nedalo. Byly to hlavně přírodní vědy, jimž se věnoval – na tomto poli se přece jen objektivita prosazovala lépe. I když se narodil ve Vídni, domovem byl po celý život v Praze. Jako novinář – mladičký elév – začínal v Lidových novinách a učil se u Karla Čapka. Samozřejmě byl uctivým žákem, ale už tehdy byl kritický a chyby registrující (a zůstal takový po celý život). Karel Čapek nenáviděl frázi „mělo by se“. Jednou ale nahlas uvažoval, že „mělo by se“ něco udělat s Henleinovou propagandou o utrpení Němců v Čechách. „Vy jste řekl mělo by se,“ chytil ho za slovo elév. A začala se vysílat antipropaganda i výzvy k sudetským Němcům…

Tolik jedna z autentických vzpomínek kolegy novináře a přítele, s nímž jsem často spolupracovala jak pro Vesmír, tak pro jiná periodika. Hodně psal například pro tehdejší Kulturní tvorbu. Byl to člověk neobyčejného rozhledu a zkušeností, jehož života běh byl téměř beze zbytku určován během věcí veřejných – většinou tedy během neblahým. Před nacisty utekl doslova v poslední chvíli. Dostal se do Anglie a tam sloužil v sanitních oddílech Československé armády a zároveň pracoval jako zpravodaj českého vysílání BBC, onoho slavného „Volá Londýn“. Z celé své vojenské slávy se chlubíval jen „frontovou zástěrou“ britské armády, která měla přesně vymyšlené kapsičky na sůl, na pepř, na lžíci i na ostatní součásti příboru. Byla účelná a hezká. Vařil nám v ní jednou anglické „chilli“ a my jemu na revanš pravou českou bramboračku. Místo cibule jsme ale omylem nakrájeli cibuli hyacintu. Nikdo neumřel.

Přežil válku, přežil i snědený hyacint. Tu válku však nepřežil nikdo z jeho blízkých: Když vezli do koncentráku jeho maminku, měla na klíně na polštářku rozloženy svoje vzácné krajky. Tak to vyprávěli nemnozí, kteří se vrátili; maminka ne.

Po návratu domů zůstal redaktor Bílek z celé rodiny sám. Do práce se pustil s velkým elánem: psal pro hospodářskou rubriku Peroutkovy Doby, byl parlamentním zpravodajcem Práva lidu a poradcem ministryně Jankovcové. Stejně jako mnoho jiných českých intelektuálů se po válce stal sociálním demokratem. Nesloučivším se. A protože k sloučení nejevil ochotu, zůstal po vítězném únoru bez místa. Nějaký čas sloužil jako tajemník a pomocník slova u Ludvíka Aškenázyho. A psal – většinou pod značkou – do novin. „Abych nevyšel ze cviku,″ říkával. Také učil své dobré přátele či jejich děti jazyku anglickému; učil dobře a mimoděk tak pomáhal překlenout doby vzdělanostního temna.

Blížila se slavně „lidská tvář“ a Bohumil Bílek začal zase psát veřejně; byl ovšem poučený a skeptický, neboť ke svobodě ho nyní namnoze vyzývali titíž lidé, kteří mu ji nedlouho předtím brali. Nicméně nastoupil jako výkonný redaktor Vesmíru. Po „vstupu“ pracoval ještě nějaký čas v týdeníku Doba, který vzešel (a vbrzku zas zašel) ze snahy několika redaktorů v tom nepřehledném a krátkém čase začínající normalizace, psal (například do Lidové demokracie), chvíli pracoval v teplárně holešovické elektrárny. Normalizace pokračovala a všechno nadlouho ztuhlo. Pro Bohumila Bílka navždy. Zemřel v Praze dne 17. dubna 1979.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biografie

O autorovi

Alena Čechová

JUDr. Alena Čechová (21. 12. 1927 – 24. 8. 2005) vystudovala Právnickou fakultu UK v Praze. Právnickou praxi však nevykonávala. Dlouhá léta se věnovala psaní o vědě, např. v časopise „Věda a technika mládeži“. Přeložila řadu knih, v poslední době mj. vynikající knihy Olivera Sackse „Muž, který si spletl manželku s kloboukem“ a „Antropoložka na Marsu“ (Mladá fronta, Praha 1997).

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...