Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Bohumil Bílek

/17. 10. 1914 Vídeň – 17. 4. 1979 Praha/
 |  5. 5. 2001
 |  Vesmír 80, 274, 2001/5

Ve Vesmíru pracoval jako výkonný redaktor od srpna 1963 do září 1968. Byl to zkušený novinář, který spolu s jinými – například s Miroslavem Smetanou – pozdvihl psaní o vědě z okrajové, suché a nezajímavé záležitosti na úroveň kvalitní zprávy, úvahy, eseje, a zejména skvělých rozhovorů. Navíc měl dar srozumitelnosti, která nikdy nezapadla do „výčepu vědy přes ulici“; ostatně až do roku 1966 ve Vesmíru pracoval spolu s vědcem, který byl nesporným mistrem slova – s Miroslavem Holubem.

Po pravdě řečeno se Bohumil Bílek utekl k psaní o vědě v době, kdy se o jiném dobře psát nedalo. Byly to hlavně přírodní vědy, jimž se věnoval – na tomto poli se přece jen objektivita prosazovala lépe. I když se narodil ve Vídni, domovem byl po celý život v Praze. Jako novinář – mladičký elév – začínal v Lidových novinách a učil se u Karla Čapka. Samozřejmě byl uctivým žákem, ale už tehdy byl kritický a chyby registrující (a zůstal takový po celý život). Karel Čapek nenáviděl frázi „mělo by se“. Jednou ale nahlas uvažoval, že „mělo by se“ něco udělat s Henleinovou propagandou o utrpení Němců v Čechách. „Vy jste řekl mělo by se,“ chytil ho za slovo elév. A začala se vysílat antipropaganda i výzvy k sudetským Němcům…

Tolik jedna z autentických vzpomínek kolegy novináře a přítele, s nímž jsem často spolupracovala jak pro Vesmír, tak pro jiná periodika. Hodně psal například pro tehdejší Kulturní tvorbu. Byl to člověk neobyčejného rozhledu a zkušeností, jehož života běh byl téměř beze zbytku určován během věcí veřejných – většinou tedy během neblahým. Před nacisty utekl doslova v poslední chvíli. Dostal se do Anglie a tam sloužil v sanitních oddílech Československé armády a zároveň pracoval jako zpravodaj českého vysílání BBC, onoho slavného „Volá Londýn“. Z celé své vojenské slávy se chlubíval jen „frontovou zástěrou“ britské armády, která měla přesně vymyšlené kapsičky na sůl, na pepř, na lžíci i na ostatní součásti příboru. Byla účelná a hezká. Vařil nám v ní jednou anglické „chilli“ a my jemu na revanš pravou českou bramboračku. Místo cibule jsme ale omylem nakrájeli cibuli hyacintu. Nikdo neumřel.

Přežil válku, přežil i snědený hyacint. Tu válku však nepřežil nikdo z jeho blízkých: Když vezli do koncentráku jeho maminku, měla na klíně na polštářku rozloženy svoje vzácné krajky. Tak to vyprávěli nemnozí, kteří se vrátili; maminka ne.

Po návratu domů zůstal redaktor Bílek z celé rodiny sám. Do práce se pustil s velkým elánem: psal pro hospodářskou rubriku Peroutkovy Doby, byl parlamentním zpravodajcem Práva lidu a poradcem ministryně Jankovcové. Stejně jako mnoho jiných českých intelektuálů se po válce stal sociálním demokratem. Nesloučivším se. A protože k sloučení nejevil ochotu, zůstal po vítězném únoru bez místa. Nějaký čas sloužil jako tajemník a pomocník slova u Ludvíka Aškenázyho. A psal – většinou pod značkou – do novin. „Abych nevyšel ze cviku,″ říkával. Také učil své dobré přátele či jejich děti jazyku anglickému; učil dobře a mimoděk tak pomáhal překlenout doby vzdělanostního temna.

Blížila se slavně „lidská tvář“ a Bohumil Bílek začal zase psát veřejně; byl ovšem poučený a skeptický, neboť ke svobodě ho nyní namnoze vyzývali titíž lidé, kteří mu ji nedlouho předtím brali. Nicméně nastoupil jako výkonný redaktor Vesmíru. Po „vstupu“ pracoval ještě nějaký čas v týdeníku Doba, který vzešel (a vbrzku zas zašel) ze snahy několika redaktorů v tom nepřehledném a krátkém čase začínající normalizace, psal (například do Lidové demokracie), chvíli pracoval v teplárně holešovické elektrárny. Normalizace pokračovala a všechno nadlouho ztuhlo. Pro Bohumila Bílka navždy. Zemřel v Praze dne 17. dubna 1979.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biografie

O autorovi

Alena Čechová

JUDr. Alena Čechová (*1927) vystudovala Právnickou fakultu UK v Praze. Právnickou praxi však nevykonávala. Dlouhá léta se věnovala psaní o vědě, např. v časopise „Věda a technika mládeži“. Přeložila řadu knih, v poslední době mj. vynikající knihy Olivera Sackse „Muž, který si spletl manželku s kloboukem“ a „Antropoložka na Marsu“ (Mladá fronta, Praha 1997).

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné