Broučí jed vyrábějí symbiotické bakterie

Nápadně zbarvení drabčíci rodu Paederus, kteří jsou rozšířeni skoro po celém světě a jen u nás jich žije osm druhů, vylučují při podráždění jedovatou tekutinu (zřejmě přímo hemolymfu, jako to dělají slunéčka). Jejich hemolymfa obsahuje jedovatý pederin, který při rozetření po pokožce vyvolá svědivé puchýře. (Nespleťme si tohoto drabčíka s majkou puchýřníkem, což je brouk obsahující jedovatý kantharidin, který v mírných dávkách působí jako afrodiziakum.) V teplých vlhkých krajích se drabčíci rodu Paedrus občas přemnoží a u místních lidí způsobí hromadnou dermatitidu.

Při zkoumání obsahu pederinu u jednotlivých brouků se zjistilo, že toxin obsahují pouze samice, a to ještě jenom některé. Samice s toxinem (+) jednak předávají potomstvu schopnost tento toxin produkovat, jednak jej (již hotový) shromažďují ve vajíčkách. Samice bez toxinu (–) produkují potomstvo, které rovněž není syntézy toxinu schopno. Nedávno Ruppert Kellner z Bayreuthu zjistil, že samice (–) mohou získat schopnost syntézy pederinu, jestliže jsou během larválního vývoje krmeny vajíčky samic (+). Tuto schopnost však nevyvolají vajíčka sterilizovaná vysokou teplotou nebo podávaná spolu s určitými antibiotiky. Syntézu pederinu tedy pravděpodobně za brouky samotné obstarávají endosymbiotické gramnegativní bakterie, které jsou děděny mateřskou linií. Zatímco toxiny u jiných skupin hmyzu jsou zjevně syntetizovány jimi samotnými (např. u slunéček) anebo jsou uvolňovány z potravy (např. u motýla monarchy), jde asi u drabčíků rodu Paederus o první případ tvorby ochraného toxinu endosymbionty, který byl doložen u hmyzu. (J. Insect Physiol. 47, duben 2001)