Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Co je Web of Science

aneb Jak hodnotit vědeckou práci?
 |  5. 10. 2001
 |  Vesmír 80, 548, 2001/10

Ačkoli je věda v očích laiků něčím nadčasovým, pro zasvěcené je až příliš lidská. Nerozvíjí se totiž v nějakém abstraktním prostoru, nýbrž je pevně spjata s vědeckou komunitou. Ta se, jako každá jiná komunita, v průběhu času mění, vyvíjí, a mnohdy je dokonce ovládána i tak lidskými pohnutkami, jako jsou závist a ctižádost. Když si to uvědomíme, může výrok jedné badatelky „Vždycky svým studentů říkám, nestarejte se o to, v jakém časopise budete svou práci publikovat a kolikrát ji budou jiní citovat, důležité je, abyste dělali dobrou vědu“ působit skutečně jako nejvyšší vědecké krédo, jehož dodržování může vědu povznést nad lidské pachtění. Je tu však jeden problém: Podle čeho se ta „dobrá věda“ pozná? Podle vlastního dobrého pocitu? Nebo podle pochvaly nadřízeného či kolegy? S tím ovšem souvisí velmi ošemetná otázka, zda někdo, kdo pracuje v oboru, který je de facto uzavřen, a kdo pouze hromadí další důkazy o platnosti uznávané teorie či hypotézy, může dělat „dobrou vědu“ (byť pracuje s nadšením a zápalem). Zda tedy „dobrá věda“ není spíše ta, která otevírá nové otázky a nové vědní obory. Stručně řečeno, zda „dobrá věda“ nemá přinést něco nového a objevného. Je ovšem patrné, že se pohybujeme v kruhu, neboť stále narážíme na stejný problém, kdo posoudí, že to a to je objev, respektive „dobrá věda“. Protože věda, jak jsme viděli, je pouze lidskou záležitostí, mohou být i kritéria pro její hodnocení pouze lidská, a tudíž nedokonalá či provizorní.

Domníváme se, že zatím nejobjektivnějším kritériem pro hodnocení vědecké práce jsou scientometrické ukazatele, tj. počet citací a impaktové faktory časopisů. Loni jsme napsali do Vesmíru dva články na toto téma (V. Hořejší: „Můžeme měřit kvalitu vědecké práce?“, Vesmír 79, 83, 2000/2, a P. Hobza: „Hodnocení vědy, platová denivelizace a citační index“, Vesmír 79, 125, 2000/3). K prvnímu z článků tehdy redakce připojila tabulku citovanosti našich chemiků ve světovém kontextu. Tato tabulka byla potom oprávněně kritizována, 1) protože vycházela z dosti nedokonalé databáze – byly do ní zařazeny pouze práce publikované v „chemických“ časopisech – takže byl poškozen ten, kdo měl své nejlepší práce v hraničních (např. biochemických) nebo mezioborových časopisech (Nature či Science). Problém představovala i nedostupnost zdroje citací, a tedy nemožnost zkontrolovat příslušné údaje.

Situace se však změnila – nyní je možno vyhledat si velmi snadno mnohem úplnější publikační a citační údaje. Akademie věd, několik českých univerzit a další instituce společně koupily databázi Web of Science (WOS), založenou na známém Science Citation Indexu (SCI), takže na jejich pracovištích je možno údaje z WOS bez omezení využívat (wos.cesnet.cz/). Databáze zahrnuje publikace a jejich citace od roku 1980 do dneška a je průběžně doplňována o nejnovější publikace a citace. Z oblasti přírodních věd (SCI) obsahuje více než 17 milionů citujících publikací, ale také bibliografické údaje o více než 2,7 milionu prací z věd společenských a více než 2,4 milionu prací z věd humanitních. Většina prací, alespoň těch přírodovědeckých, je uvedena i s abstraktem.

Nyní je tedy poměrně snadné zjistit, kdo má kolik publikací od roku 1980, jak je citována každá z nich a jak všechny souhrnně. Můžete se podívat na sebe, ale též na svého kolegu, nadřízeného, profesora, ředitele či rektora. Můžete také srovnat vlastní výkonnost s výkonností světové vědecké kapacity v příslušném oboru. Je samozřejmé, že WOS nelze používat úplně slepě – pod jménem jako J. Novák nebo G. Schmidt (uvádějí se pouze inicály křestního jména) se ještě skrývá „směs“ několika různých osob. Citace uváděné ve WOS samozřejmě zahrnují také autocitace (viz rámeček). Vybrat si údaje patřící k tomu správnému člověku a eliminovat autocitace musí ten, kdo je snadno rozpozná – nejlépe tedy onen prověřovaný člověk sám.

Myslíme, že by naší vědě velmi prospělo, kdyby se pravidelně, třeba jednou za 2–3 roky, zveřejňovaly seznamy 50–100 nejcitovanějších českých chemiků, fyziků či molekulárních a buněčných biologů a seznamy nejvýznamnějších (z hlediska citovanosti a prestižnosti časopisu) publikací, jejichž autory byli čeští vědci. Zajímavé by bylo občas zjistit, jak jsou na tom nejcitovanější čeští autoři ve světovém srovnání. Zveřejňování (s velkou publicitou) citačních a publikačních úspěchů by mohlo být zvláště pro úspěšné mladé vědce důležitým oceněním jejich práce. Možná by se něčeho takového mohl alespoň z malé části ujmout Vesmír.

Nelze samozřejme ani dost zdůraznit to, o čem jsme už psali loni – že naprosto nelze srovnávat citovanost mezi obory, které se často velmi výrazně liší citačními zvyklostmi, nebo že by bylo pošetilé vyvozovat cokoli z relativně malých rozdílů v počtu citací mezi jednotlivými vědci téhož oboru. Opravdu významné jsou spíše rozdíly řádové. (Pozn. red.: Na téma citovanosti viz též P. Harmanec: „O čem svědčí citovanost prací“, Vesmír 78, 365, 1999/8; I. Boháček: „Věda na národní úrovni“, Vesmír 78, 125, 1999/3; I. Kadlecová: „Web of Science“, Vesmír 79, 185, 2000/4; H. Burda: „Etika spoluautorství a scientometrie“, Vesmír 79, 246, 2000/5 a další.)

Existuje ovšem stále ještě mnoho lidí, kteří se na takové věci, jako jsou počty citací nebo impaktové faktory časopisů, v nichž lidé publikují, dívají s nedůvěrou, ba dokonce jimi opovrhují. Je však prokázáno, že v rámci určitého oboru existuje korelace mezi citovaností a „kvalitou“, tj. důležitostí práce pro ostatní kolegy v oboru. Podobně se ví, že existuje korelace mezi citačním indexem a příslušností k elitnímu klubu nositelů Nobelových cen. Práce, které nikdo necituje, nebyly většinou pro ostatní důležité a podnětné. Mohli bychom opět rozebírat různé výjimky a anomální případy, ale to jsme probrali v našich loňských článcích. Je zkrátka skutečností, že i přes všechny možné námitky je citovanost nejobjektivnějším a nejdůležitějším (i když nikoli jediným) kritériem vědecké práce.

Poznámky

1) Pozn. red.: Viz vysvětlující poznámku k tabulce (Vesmír 79, 83, 2000/2) a rovněž diskusní příspěvky M. Hocka, J. Šestáka, A. Holého (Vesmír 79, 344, 2000/6), popř. rubriku „Diskuse a názory“ na adrese www.cts.cuni.cz/vesmir/, na níž jsou nezkrácené příspěvky.

NĚKTERÉ SCIENTOMETRICKÉ POJMY, KLADY A ZÁPORY


  • „Citace“ vědecké publikace je formalizovaný odkaz na určitý výsledek, metodu či myšlenku v jiné publikaci.

  • Citovanost vědecké publikace je počet citací dané publikace za určité období; předpokládá se všeobecně, že citovanost do značné míry koreluje s důležitostí výsledků, metod apod. pro vědeckou komunitu.

  • Průměrná citovanost se velmi významně liší mezi různými obory a záleží hlavně na velikosti příslušné vědecké komunity, ale i na historicky vzniklých citačních zvyklostech. Je tedy vysoká v biomedicínských oborech či v molekulární genetice, nižší v chemii a fyzice a ještě nižší v klasické zoologii, botanice nebo matematice. V některých humanitních a společenských oborech zřejmě není citovanost tak robustním kritériem jako ve velké většině přírodovědných odvětví.

  • Potenciální omezení a nástrahy při použití scientometrických ukazatelů k hodnocení kvality a významnosti určité práce, resp. určitého vědce:

    1. Je třeba pokud možno eliminovat „autocitace“, tj. citace jiných vlastních publikací hodnoceného autora (obvykle netvoří více než 10–20 % všech citací, jsou však i případy, kdy je to mnohem více).

    2. Vzájemně lze smysluplně srovnávat citovanost různých autorů pouze v rámci určitého oboru, nikoli mezioborově. Signifikantní jsou přitom jen opravdu značné (několikanásobné) rozdíly v citovanosti prací, respektive autorů.

    3. Vysokých citačních hodnot mohou dosáhnout lidé, kteří jsou na dobré práce z nějakých důvodů „připisováni“, aniž by jejich tvůrčí podíl byl skutečně významný.

    4. Výjimečně se může stát, že nějaká důležitá práce není náležitě citována proto, že příliš „předběhla dobu“ a ostatní nerozpoznali její závažnost; ještě hypotetičtější je možnost vysoké „negativní citovanosti“ práce, kterou ostatní vyvracejí jako mylnou.

    5. Pro vědu jsou samozřejmě velmi důležití i lidé, kteří sice příliš neprodukují originální, vysoce citované publikace, ale jsou např. skvělí pedagogové či manažeři vědy. Scientometrická kritéria se také nemusí dobře hodit k zhodnocení pracovníků v aplikovaném výzkumu, kde hlavním kritériem je samozřejmě praktické (komerční) uplatnění vyvinuté technologie či výrobku. Je tedy třeba mít na paměti, že „citační index“ je sice ve vědě velmi důležitým, avšak nikoli jediným ukazatelem.

Ke stažení

O autorech

Pavel Hobza

Václav Hořejší

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...