Fosilní ptačí hnízdo

Stopy hnízdění ptáků ve fosilním záznamu patří k naprostým kuriozitám (zvlášť když mezi ně nezahrnujeme nálezy vajec). Je to pochopitelné, protože možnost, že hnízdo „spletené“ z rostlinného materiálu fosilizuje, je mizivá a zemní hnízda lze zase těžko rozpoznat od nor savců. Poměrně nadějnou možností jsou tak pouze hnízda v mineralizovaných kmenech stromů.

V současnosti vytvářejí hnízdní dutiny ve stromech šplhavci (Piciformes). Obdobně hnízdí i některé sovy (Strigiformes), ty však buď využívají dutiny vytvořené šplhavci, nebo hnízdí v přirozených dutinách vzniklých tlením dřeva. Ve střední Evropě vytváří kapkovitá hnízda ve kmenech všech běžných stromů datel (rod Dryocopus). Některé páry využívají totéž hnízdo po řadu let, jiné vytvářejí každý rok jinou dutinu. Podobná hnízda poněkud menších rozměrů si dělají i zástupci rodu Picoides (strakapoud) a Picus (žluna).

Dosud byly publikovány pouze dva nálezy tohoto typu ve fosilním záznamu. H. Buchholz (1986) popsal z arizonského eocénu (konec staršího terciéru, asi před 50 miliony let) dutinu v mineralizovaném dřevě akácie, tvarem a rozměry shodnou s hnízdními dutinami recentních šplhavců. Protože stopy po činnosti organizmů jsou klasifikovány podle morfologie a podle substrátu, v němž byly vytvořeny (a nikoliv podle systematické příslušnosti předpokládaného původce), navrhl Buchholz pro fosilní hnízdo název Eocavum picifactum ichnogen. et ichnosp. nov. Článek však byl publikován německy v místním časopise, a tak si ho anglo-americká ichnologická (ichnologie - studium fosilních stop; viz Vesmír 72, 563, 1993/10) veřejnost nevšimla. Proto když obdobný nález z oligocénu Egypta (souvrství Jebel Quatrani, stáří asi 35 milionů let) publikovali S. T. Hasiotis a jeho spolupracovníci (1994), o Buchholzově práci nevěděli. Tato druhá publikace je však pouhým vyobrazením nálezu s velmi stručným popisem na CD-ROM opět téměř neznámá.

Kosterní zbytky šplhavců jsou známy od eocénu, jsou tedy zhruba z téže doby jako první nález jejich hnízdní dutiny. Nalezené stopy poskytují cenná data, umožňující poznat chování této skupiny ptáků v geologické minulosti.

Jedinečný nález ptačího hnízda v mineralizovaném dřevě byl nedávno získán v severních Čechách, v pískovně u Velké Černoce (okres Louny). Těží se zde štěrkopísky tzv. hlavačovských vrstev. Jsou třetihorního stáří, z období miocénu (asi 20 milionů let) a jsou pozůstatkem sedimentů řečiště původního toku, který přinášel vodu a materiál do podkrušnohorské hnědouhelné pánve. V těchto štěrkopískových nánosech jsou občas nalézány prokřemenělé kmeny stromů. V roce 1993 soukromý sběratel Milan Švancara z Loun nalezl a zachránil prokřemenělý kmen několik metrů dlouhý a o průměru zhruba 50 cm. Po mikroskopickém studiu výbrusů byl určen jako kaštanovník (Castanoxylon). V centrální části kmene je velká dutina vzniklá tlením dřeva a jsou nádherně patrné i dutiny po zetlelých větvích („suky“). Jen jedna z dutin přetíná „zdravá“ dřevní vlákna a jednoznačně nemá s původní strukturou dřeva nic společného. Těžko ji lze vysvětlit jinak než jako vletový otvor do hnízdní dutiny (viz snímek).

Po uveřejnění nálezu na ichnologické webové diskusní stránce „SKOLITHOS“ zavládlo nadšení a všeobecné přesvědčení, že jde o první nález na světě. Až po čase upozornil německý kolega na Buchholzův článek (z nějž znal jen titul, nikoliv obsah) a spoluautor ichnologického atlasu na CD-ROM z r. 1994 se rozpomněl na nález z Egypta. Ptačí hnízdo z Velké Černoce je tedy třetím nálezem tohoto typu, a zřejmě nejkrásnějším.