Mohou druhy vznikat omylem?

S hnízdními parazity je spojena řada podivností - všechno je u nich tak nějak naruby oproti normálním ptákům, kteří se vzorně starají o svá a často i o cizí mláďata (to díky vnitrodruhovému a mezidruhovému parazitizmu a samozřejmě díky mimopárovým kopulacím - nevěra je součástí dobrého vychování všech monogamních druhů ptáků, u kterých byla paternita sledována).

Jedním z pozoruhodných parazitických systémů je vztah mezi parazitickými vdovkami (Viduinae, příbuzní našich vrabců) a jejich hostiteli astrildy (Estrildidae) v Africe. Každý druh vdovky je věrný pouze jednomu druhu astrilda. Během vzájemně podmíněného vývoje vdovek s hostitelem vzniklo mimikry ohromující svou dokonalostí: mláďata vdovky jsou k nerozeznání od mláďat astrildů, mají skoro totožně zbarvené vnitřky zobáků (jimiž podněcují rodiče ke krmení), a navíc jsou nerozlišitelné sonogramy jejich žadonících hlasů.

Jedním ze zásadních problémů, který hnízdním parazitům přináší jejich neobvyklý způsob života, je, jak v dospělosti poznají svého partnera. Za normálních okolností se mláďata ptáků seznamují se vzhledem svého druhu pomocí imprintingu - vtiskávají se na své rodiče. Klasické pokusy, kdy si mláďata kachen vtiskla jako svého rodiče a sexuálního partnera Konrada Lorenze, se už dávno dostaly do učebnic biologie pro základní školy. Jenže jak to mají vdovky a další paraziti udělat, aby neskončili jako kachňátka pokoušející se odpářit známého etologa? Příroda je mocná čarodějka (nebo taky stará proklatá čarodějnice, jak píše George C. Williams, živoucí legenda evoluční biologie), takže vdovky nenechala na holičkách. Mladý sameček vdovky se učí všechny hlasové projevy svých hostitelů, a pak v dospělosti zpívá tento naučený zpěv. Hlasy svých pěstounů si zapamatuje i samička a partnera si vybírá také podle nich - nejen podle samcova svatebního šatu.

Tento důmyslný systém zajišťuje perfektní reprodukční izolaci mezi různými druhy vdovek. Zároveň však jako vedlejší produkt umožňuje něco, co je noční můrou každého neodarwinisty - náhlý vznik nových druhů. Při pokusech, kdy byla mláďata vdovky vychovávána v hnízdě nesprávného hostitele, se ukázalo, že vdovky nemají vrozenou představu, jak má vypadat ten, jehož zpěv si mají zapamatovat. Jestliže samice vdovky omylem parazituje nesprávného hostitele, nebudou její dcery preferovat samce svého druhu, kteří zpívají správný zpěv, ale pouze samce svého druhu, kteří zpívají nesprávný zpěv nového hostitele.

V přírodě se takové omyly opravdu stávají. Navíc se ukázalo, že samice parazitují ten druh, v jehož hnízdech byly vychovány. Následky takového omylu jsou tedy závažné - během jediné generace může vzniknout nová linie, která splňuje základní požadavky na klasifikaci druhu - je reprodukčně perfektně izolovaná a vnějšími znaky (např. zpěvem) bez problémů odlišitelná. Navíc nový zevnějšek vzniká bez jakékoliv genetické změny. Celkem 19 druhů parazitických vdovek není produktem souběžného štěpení evolučních linií hostitele a parazita, ale produktem rychlé adaptace na již diferencované druhy hostitelů.

Dynamické vznikání druhů prostřednictvím chybného imprintingu tak ukazuje, jak zásadní vliv může mít chování a učení na evoluční procesy. Druhy tedy nemusejí vznikat pomalým hromaděním odchylek v dlouhých časových obdobích, ale rázně, najednou a jaksi omylem. (Trends in Ecology and Evolution 15, 179-181, 2000/2)