Jak má student poznat, co všechno mu uniká?

Již několik let (od nástupu na gymnázium) čtu pravidelně Vesmír a nyní zjišťuji, že se mi za tu dobu stal důležitou studijní literaturou. Těší mne jeho vysoká kvalita nejen co se týče množství a zpracování informací, ale i reakcí na ně, vášnivých diskusí, které leccos objasní. Cením si také dostupnosti (i cenové), i když ani to bohužel nestačí. Napadá mne, že by se Vesmír měl stát povinnou četbou před spaním pro všechny profesory na středních a vyšších odborných školách, a to nejen pro informace samé, ale i jako dobrá motivace k přemýšlení, tedy „trénování“ mozku. Někdy mne totiž zneklidňuje, s jakou nezodpovědností přistupují mnozí vyučující k svému povolání a jak málo si uvědomují, že mozek člověka nemá být jen kontejner na informace, ale hlavně továrna na jejich zpracování, která je soběstačná a umí si poradit, i když jí zrovna dojdou suroviny (informace) od obvyklého zdroje (školy). To by se nemělo stávat často, ale je mnoho smutných příhod (které si studenti vyprávějí již jako vtipy) dokazujících, že se často nedostává ani těch základních surovin.

Onehdy se studentka při hodině biologického semináře na gymnáziu marně snažila přesvědčit vyučujícího, že medvěd grizzly není to samé jako medvěd hnědý (jen s tím rozdílem, že žije v Americe) a jsouc zmatena přesvědčivostí oponenta, raději upustila od spravedlivé pře, než aby byla (před stejně zmatenými spolužáky) ztrapněna. Pochopitelně se později o dané skutečnosti přesvědčila, na rozdíl od vyučujícího, který si - doufejme - snad ještě neplete veverku s motýlem.

Tím spíše by mělo být samozřejmostí průběžné zjišťování nejnovějších (dostupných) poznatků v daném oboru. Tato samozřejmost je však leckde brána jako nadstandard. Ptám se tedy - kam povede naše budoucnost s takovouto pohodlností?

Myslím, že by se nemusely stávat takové případy, kdy si vyučující pevně stojí na tom, že „melatonin je nově objevený hormon, jehož funkce u lidí je zatím neznámá a jen u zvířat se prý podílí na barvoměně“. Pokud vás zajímá, jak se dokládá, že melatonin není hormon s neznámou funkcí, věřte mi - těžko. Nestačí dodat internetovou adresu, ani disketu s příslušným textem. Nakonec stejně zjistíte, že vyučující (na nejmenované zdravotní škole) jsou zřejmě tak zatíženi povinnostmi, že se nad nimi smilujete a po několika týdnech jim přinesete vytištěnou verzi prosté informace, která již před několika lety oběhla svět (se slepou vírou, že si to dotyčný přečte a poučí neznalé studentstvo).

Osnovy se nezměnily a potřebné informace si vyhledají studenti. Je prý zdravé, když studenti překonávají své učitele, ale jak může učitel naučit bádat své žáky, když sám nebádá? A jak má student poznat, co všechno mu uniká? Nebo se snad naše školství skutečně řídí pravidlem „Kdo umí, ten umí, kdo neumí, ten učí“? Myslím, že už jen četba Vesmíru je dostatečnou motivací k bádání, proto velmi děkuji za jeho dostupnost a kvalitu.