O původu nemoci

Představte si rajský kraj, kde se na žádnou nemoc neumírá. Nebo ho raději navštivte, neboť on existuje a jmenuje se Papua-Nová Guinea. Pokud nevěříte, nenahlížejte do medicínských statistik, neboť podle nich zabíjejí nemoci na Nové Guineji podstatně více, rozmanitěji a rafinovaněji, než je zvykem v našich krajích. Ovšem vysvětlení, že někdo zemřel třeba na malárii, je na Nové Guineji vnímáno jako poněkud neúplné, podobně jako u nás konstatování, že někdo skonal na sekeru mezi očima. Technicky to může být sice naprostá pravda, ale málokdo se ubrání pocitu, že takovému vysvětlení něco chybí, konkrétně osoba hybatele oné sekery. Na Nové Guineji má svého hybatele i každá choroba, ať již je jím bytost nadpřirozená, zlý duch masalaj, nebo osoba civilní, zlý kouzelník čili sanguma. Klíčovým zdrojem mortality v novoguinejských populacích jsou právě sangumové a nemoci nejsou ničím jiným než jejich pracovními nástroji.

Nadpřirozený původ nemocí pro nás samozřejmě není ničím novým, nakonec s ním v té či oné formě operuje většina církví. Zato kouzelníci již v našich zemích vymřeli, nejpozději v minulém století, kdy se uhranutí vesnického dobytka stala jejich labutí písní. Případ Nové Guineje ukazuje, že tohoto poklesu středoevropské biodiverzity netřeba litovat.

Pracovat s nadpřirozenými bytostmi je radost, neboť jakkoliv jsou jejich cesty nevyzpytatelné, pravidla hry jsou obvykle jasně vymezena tradovanými rituály, zvyky a přikázáními, takže řešení problémů jsou přímočará. Například vedoucí jedné z našich entomologických laboratoří se dostal do potíží, když si postavil rodinný domek s laboratoří rovnou nad mokřinou obývanou masalajem. Přítomnost masalaje se projevila teprve časem, nadprůměrnou nemocností obyvatel domku. Stavíme teď proto nový domek a laboratoř o kus dál, takže masalaj už není vyrušován, nikdo není nemocný, všichni jsou spokojeni a problém je vyřešen.

Se sangumy je to daleko složitější, neboť to jsou spoluobčané. Pracují tajně, někdy z vlastních pohnutek, někdy na cizí objednávku, takže je vůbec problém zjistit, kdo sangumou je. Není asi třeba zdůrazňovat, jak napjatá a pro všechny nebezpečná je situace, když rodičům zemře dítě a oni bedlivě zkoumají, kdo z jejich vesničky je tím odpovědným sangumou, a koho tedy bude třeba zabít. Nebo jak riskantní je jakékoli podivínství, jímž se člověk vymyká z normy dobrého vesničana, a tím na sebe přitahuje zkoumavé pohledy hledačů sangumy.

Jelikož pořád někdo někde umírá, jsou hony na sangumy, jejich zabíjení i zabíjení odvetou za sangumy nesprávně identifikované a nespravedlivě zabité rozšířenými společenskými aktivitami. Případy, kdy jediné, z našeho pohledu nikým nezaviněné úmrtí vyvolá řetěz několika dalších, nejsou nikterak výjimečné. Kupříkladu po nedávné havárii malé Cessny společnosti Island Airlines, při níž zahynul pilot a dva cestující, následovala diskuse, zda byl pilot očarován sangumou, či nikoliv, z níž vyplynulo pět mrtvých v pilotově domovské vesnici.

Pokud je kouzly dotčena osoba prominentní, jsou i následky příslušně velkoplošné. Tak minulý rok zahynul při automobilové havárii bývalý guvernér provincie Jižní Vysočina, původem z města Nipa. Současný guvernér, původem z Tari, byl Nipany obviněn z toho, že svými kouzly nehodu způsobil. Vztahy mezi Nipou a Tari připomínají vztahy mezi Pardubicemi a Hradcem, takže asi nikoho nepřekvapí, že následné události zahrnovaly úplnou pozemní blokádu Tari, jež pak muselo být týdny zásobováno ze vzduchu, přepadení policejních stanic v provincii a střety mezi občany obou měst za použití ukořistěných zbraní, jakož i další výtržnosti, odpovídající rozsahem tomuto obzvláště zákeřnému aktu kouzelnictví.

Podobné příhody vždy vyvolají celospolečenskou diskusi, zda by se kouzelnictví nemělo postavit mimo zákon a celou situaci tak dostat pod kontrolu státní jurisdikce, tedy i kriminální policie. Podobně se množí požadavky na vědecké zkoumání fenoménu kouzelnictví, jeho metod a výsledků, a to se zvláštním zřetelem k jeho případnému využití ku prospěchu společnosti, místo k zabíjení lidí. Dokud se magickou energii sangumů skutečně nepodaří přesměrovat například k výrobě elektřiny, neměli bychom si s nimi v Čechách nic začínat. Nevysvětlitelná úmrtí nechť jsou u nás nadále přičítána bakteriálnímu řádění, nepovedeným genům, osudu nebo nadpřirozenu, v podstatě čemukoli dle osobního vkusu, jenom ne sousedskému uřknutí. Neboť od něj vede přímá cesta k leteckému zásobování obležených Pardubic, cesta široká a krátká.