Aktuální číslo:

2022/6

Téma měsíce:

200 let G. J. Mendela

Druhá neandertálská DNA

 |  5. 6. 2000
 |  Vesmír 79, 356, 2000/6

Expanze premoderního člověka do západní a východní Evropy před 40 000 lety mohla mít za následek vymizení neandertálců, k němuž došlo asi před 28 000 lety.

Igor V. Ovčinikov a skupina badatelů z Glasgowa, Moskvy, Stockholmu a New Yorku analyzovali mitochondriální DNA, kterou získali z pozůstatků neandertálce nalezeného v jeskyni Mezmajskaja na severním úbočí Kavkazu. Radiokarbonové datování hovoří o stáří 29 000 let, jde proto o jednoho z nejmladších známých neandertálců, který navíc patřil k nejvýchodnější populaci. Dosud se podařilo analyzovat jen DNA feldhoferského neandertálce z proslulého západoněmeckého nálezu v Neanderthalu. Oba neandertálci mají k sobě velmi blízko - pořadí nukleotidů jejich mitochondriální DNA je rozdílné jen z 3,48 %, avšak od moderního člověka se odlišuje podstatně.

První úspěšná analýza hypervariabilní oblasti mitochondriální DNA se povedla z kostního vzorku neandertálce z Feldhoferské jeskyně. Pořadí nukleotidů v řetězci DNA velmi upoutalo pozornost, protože se značně lišilo od stavu u současného člověka a svědčilo o tom, že neandertálec nepřispěl do naší genetické výbavy. Podle této jediné analýzy se soudilo, že k oddělení větví neandertálce a moderního člověka došlo někdy před 317 000 až 741 000 lety. Uvažuje se, že Kavkaz, stejně jako Evropu, osídlil premoderní a anatomicky moderní člověk z Blízkého východu a Afriky. Neandertálci snad mohli do této oblasti vstoupit někdy před 40 000 lety, možná společně s moderním člověkem.

Fragmenty kostry dítěte z jeskyně Mezmajskaja, vzdálené 2500 km od Neanderthalu, nesou jasné morfologické znaky neandertálců a podobají se nálezům z východní a západní Evropy. Mitochondriální DNA byla získána z žebra a výrazně podpořila úvahy nad feldhoferskými výsledky. Nesmíme však zapomenout, že zatím jde jen o dvě analýzy. (Nature 404, 453, 490-493, 2000)

Obrázky

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Stanislav Vaněk

RNDr. Stanislav Vaněk (*1952) vystudoval biologii na PřF UK v Praze, krátce pracoval v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, v časopise Živa a v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Deset let se v oddělení klinické hematologie 2. FN v Praze zabýval imunologií a zejména průtokovou cytometrií. K zájmům patří fotografie (absolvoval Institut výtvarné fotografie a Pražskou fotografickou školu) a horolezectví.
Vaněk Stanislav

Doporučujeme

Slavný všude, jen ne u nás

Slavný všude, jen ne u nás

Marek Vácha  |  30. 5. 2022
„Nikdy si nepsal deník a jeho dopisy vrhají na jeho vnitřní život jen málo světla. Jakožto kněz musel být obzvláště obezřelý při vyjádření svých...
Nejstarší Evropanka

Nejstarší Evropanka uzamčenovideo

Ve čtvrtek 14. září 1950 se v lomu pod návrším Zlatý kůň u Berouna chystají k odstřelu vápence. Je určen pro výrobu cementu. Zahřmí výbuch...
Prolévat luteránskou krev

Prolévat luteránskou krev uzamčeno

Petr Vorel  |  30. 5. 2022
Když se řekne „křížová výprava“, vybaví si čtenář nejspíš tažení středověkých rytířů k Božímu hrobu do Palestiny. Anebo zbabělé křižáky, prchající...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné