Druhá neandertálská DNA

Expanze premoderního člověka do západní a východní Evropy před 40 000 lety mohla mít za následek vymizení neandertálců, k němuž došlo asi před 28 000 lety.

Igor V. Ovčinikov a skupina badatelů z Glasgowa, Moskvy, Stockholmu a New Yorku analyzovali mitochondriální DNA, kterou získali z pozůstatků neandertálce nalezeného v jeskyni Mezmajskaja na severním úbočí Kavkazu. Radiokarbonové datování hovoří o stáří 29 000 let, jde proto o jednoho z nejmladších známých neandertálců, který navíc patřil k nejvýchodnější populaci. Dosud se podařilo analyzovat jen DNA feldhoferského neandertálce z proslulého západoněmeckého nálezu v Neanderthalu. Oba neandertálci mají k sobě velmi blízko - pořadí nukleotidů jejich mitochondriální DNA je rozdílné jen z 3,48 %, avšak od moderního člověka se odlišuje podstatně.

První úspěšná analýza hypervariabilní oblasti mitochondriální DNA se povedla z kostního vzorku neandertálce z Feldhoferské jeskyně. Pořadí nukleotidů v řetězci DNA velmi upoutalo pozornost, protože se značně lišilo od stavu u současného člověka a svědčilo o tom, že neandertálec nepřispěl do naší genetické výbavy. Podle této jediné analýzy se soudilo, že k oddělení větví neandertálce a moderního člověka došlo někdy před 317 000 až 741 000 lety. Uvažuje se, že Kavkaz, stejně jako Evropu, osídlil premoderní a anatomicky moderní člověk z Blízkého východu a Afriky. Neandertálci snad mohli do této oblasti vstoupit někdy před 40 000 lety, možná společně s moderním člověkem.

Fragmenty kostry dítěte z jeskyně Mezmajskaja, vzdálené 2500 km od Neanderthalu, nesou jasné morfologické znaky neandertálců a podobají se nálezům z východní a západní Evropy. Mitochondriální DNA byla získána z žebra a výrazně podpořila úvahy nad feldhoferskými výsledky. Nesmíme však zapomenout, že zatím jde jen o dvě analýzy. (Nature 404, 453, 490-493, 2000)