Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Druhá neandertálská DNA

 |  5. 6. 2000
 |  Vesmír 79, 356, 2000/6

Expanze premoderního člověka do západní a východní Evropy před 40 000 lety mohla mít za následek vymizení neandertálců, k němuž došlo asi před 28 000 lety.

Igor V. Ovčinikov a skupina badatelů z Glasgowa, Moskvy, Stockholmu a New Yorku analyzovali mitochondriální DNA, kterou získali z pozůstatků neandertálce nalezeného v jeskyni Mezmajskaja na severním úbočí Kavkazu. Radiokarbonové datování hovoří o stáří 29 000 let, jde proto o jednoho z nejmladších známých neandertálců, který navíc patřil k nejvýchodnější populaci. Dosud se podařilo analyzovat jen DNA feldhoferského neandertálce z proslulého západoněmeckého nálezu v Neanderthalu. Oba neandertálci mají k sobě velmi blízko - pořadí nukleotidů jejich mitochondriální DNA je rozdílné jen z 3,48 %, avšak od moderního člověka se odlišuje podstatně.

První úspěšná analýza hypervariabilní oblasti mitochondriální DNA se povedla z kostního vzorku neandertálce z Feldhoferské jeskyně. Pořadí nukleotidů v řetězci DNA velmi upoutalo pozornost, protože se značně lišilo od stavu u současného člověka a svědčilo o tom, že neandertálec nepřispěl do naší genetické výbavy. Podle této jediné analýzy se soudilo, že k oddělení větví neandertálce a moderního člověka došlo někdy před 317 000 až 741 000 lety. Uvažuje se, že Kavkaz, stejně jako Evropu, osídlil premoderní a anatomicky moderní člověk z Blízkého východu a Afriky. Neandertálci snad mohli do této oblasti vstoupit někdy před 40 000 lety, možná společně s moderním člověkem.

Fragmenty kostry dítěte z jeskyně Mezmajskaja, vzdálené 2500 km od Neanderthalu, nesou jasné morfologické znaky neandertálců a podobají se nálezům z východní a západní Evropy. Mitochondriální DNA byla získána z žebra a výrazně podpořila úvahy nad feldhoferskými výsledky. Nesmíme však zapomenout, že zatím jde jen o dvě analýzy. (Nature 404, 453, 490-493, 2000)

Obrázky

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Stanislav Vaněk

RNDr. Stanislav Vaněk (*1952) vystudoval biologii na PřF UK v Praze, krátce pracoval v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, v časopise Živa a v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Deset let se v oddělení klinické hematologie 2. FN v Praze zabýval imunologií a zejména průtokovou cytometrií. K zájmům patří fotografie (absolvoval Institut výtvarné fotografie a Pražskou fotografickou školu) a horolezectví.
Vaněk Stanislav

Doporučujeme

Neandrtálský mozek ze zkumavky

Neandrtálský mozek ze zkumavky

Jaroslav Petr  |  24. 6. 2018
Vědci vypěstovali v laboratoři miniaturní shluky lidských buněk mozkové tkáně, tzv. organoidy. Ty měly DNA upravenou tak, aby napodobovala DNA...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné