Oxidy plutonia

Plutonium poprvé vyrobil Glen Seaborg se spolupracovníky v prosinci 1940 na Berkeleyské univerzitě v Kalifornii. Teprve během léta roku 1942 bylo poprvé v historii připraveno vážitelné a pouhým okem viditelné množství pouhých 2,77 g oxidu PuO₂. (Tento vzorek se dosud uchovává.) O pár let později o sobě dalo plutonium vědět celému světu bylo použito jako štěpný materiál v atomových bombách svržených na Hirošimu a Nagasaki.

Padesát let se věřilo a všechny učebnice to uvádějí že nejvyšší oxid plutonia, který lze připravit, je oxid plutoničitý, přestože bylo od počátku známo, že existuje více oxidačních stavů. Vlastnosti oxidu plutoničitého jsou důležité jak při přípravě palivových článků typu MOX, tak při skladování jaderných odpadů (zejména z hlediska stability). Vyšší oxidy nebyly pozorovány. Proto pro mnoho jaderných chemiků je objev nestechiometrických forem oxidů PuO_2+x překvapením. Plutonium v oxidačním stavu +VI je rozpustnější ve vodě, což je patrně důležité pro poměrně vysokou rychlost migrace plutonia ve spodních vodách 43 m za rok.

Science 287, 243–4, 285–7, 2000