Miroslav Servít, vědec a pedagog

[...] V glose čteme: Během svého života se stal čestným doktorem několika zahraničních univerzit, jeho práce byly překládány do světových jazyků. Dr. Servíta jsem osobně poznal již za svých univerzitních studií, kdy měl přednášku v kryptogamologické sekci tehdejší Čs. botanické společnosti v Praze. Od té doby jsem s ním byl v kontaktu (korespondence, osobní návštěvy v Hořicích v Podkrkonoší, a zejména v Kuklenách u Hradce Králové). Připravoval jsem mu zprvu některé trvalé mikroskopické preparáty pyrenokarpních lišejníků, ale záhy jsem mu k tomu zapůjčil svůj sáňkový mikrotom na neomezenou dobu. Naše přátelství se neustále prohlubovalo, přičemž jsme si vzájemně sdělovali své osobní úspěchy i neúspěchy. Proto vím bezpečně, že se nestal čestným doktorem žádné zahraniční univerzity. Čestné doktoráty by byly ostatně oznámeny též v zahraničních vědeckých časopisech podle místa univerzity.

Překlady svých prací do latiny, němčiny ap. si prováděl sám podle vytištěných pokynů pro autory příslušného časopisu; potřeboval-li překlad zrevidovat, zajistil si kontrolu u některého zdejšího lingvisty předem.

Ve vytištěné glose čteme, že byl dr. Servít prvním poválečným českým ředitelem rolnické školy v Kadani; to je v pořádku. Dále (cituji): Do Kadaně, kde působil jako ředitel školy již v letech 19361943, se vrátil r. 1945. Dr. Servít vyučoval na zemědělských školách od 1. září 1920, r. 1922 byl jmenován ředitelem na škole v Hořicích v Podkrkonoší a pak v Kuklenách, s krátkou přestávkou svého penzionování během 2. světové války. Taková byla tedy skutečnost.

V závěru publikované glosy jsou pozitivní dvě fakta: Založení Nadace dr. Miroslava Servíta (1992) a odhalení jeho pamětní desky na budově bývalé Vyšší rolnické školy v Kadani (1999). Nepochopitelná je ale věta: Cílem nadace je (mimo jiné) alespoň částečně rehabilitovat neprávem téměř zapomenutou osobnost. Autor, pochopil-li mou recenzi rukopisu jeho glosy, měl raději z recenze uvést odkazy na článek k šedesátinám dr. Servíta a na nekrolog (Preslia 29, 9699, 1957 a 31, 431, 1959). Pak by si snad uvědomil, že u dr. Servíta nejde v žádném případě o neprávem téměř zapomenutou osobnost. Nakonec zlatý hřeb. Nedávno vyšla kniha A. Vězdy a J. Lišky Katalog lišejníků České republiky, Bot. ústav AV ČR, Průhonice 1999. Jde v ní jen o nepatrnou část souboru území, z nichž dr. Servít lišejníky zpracoval. Ale přesto se obávám, zda autor publikované glosy vůbec spočítá, kolikrát se zde vyskytuje tak často frekventované heslo zapomenutého autora Servíta.