Trpaslík a velryba

„Také u vás máte tolik trpaslíků?“ „Jéje, hlavně takhle poránu podél potoka.“ „A taky tak kradou?“ „Kradou.“ Tato konverzace mezi vědeckými asistenty z našeho týmu a místními vesničany proběhla jednoho večera okolo ohně v našem tábořišti na úpatí Adelbertova pohoří, kam jsme se vypravili studovat novoguinejské fíkovníky a jejich herbivorní hmyz. Takže pro fanoušky Sněhurky mám dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou: Trpaslíci existují, ale kradou. Další jejich vlastností pak je, že se nedají chytit, proto se toho o nich moc neví.

Víra v existenci trpaslíků je na Nové Guineji všeobecně rozšířená a trpaslíci jsou sice nepříliš častým, ale zato zcela standardním konverzačním tématem. Není divu, vždyť trpaslík a také obr jsou bytosti naprosto logické – většina živočichů má příbuzné druhy větší i menší velikosti, takže proč ne člověk. Pro děti vyrůstající na Nové Guineji je informace o trpaslících běžně dostupná ze všech hlavních informačních médií, tedy vyprávění stařešinů a stařenek. Navíc teorii lze podpořit i fakty – občas člověk skutečně v lese zahlédne něco se šustnout, co vypadá jako trpaslík, ale chytit se to nedá. A že se věci čas od času nevysvětlitelně ztrácejí, je dostatečně známo. Podobnou empirickou podporu naopak postrádá analogická (a stejně logická) teorie o existenci obrů, takže v ně žádný rozumný člověk nevěří.

Tedy až na Čechy, středoevropský kmen, jenž je znám univerzální vírou v existenci velryb. Velryba je obří zvíře, jež je těžko extrapolovat z čehokoli, co je v České kotlině k vidění, zoologickou zahradu v Tróji nevyjímaje. Ani cestování za hranice příliš mnoho velryb nepřináší, asi se nedají chytit. Kolik vašich známých vidělo velrybu na vlastní oči a kolik z nich je natolik důvěryhodných, aby jejich historku o „tááákhle veliké rybě“ bylo možno brát vážně? Jistě, o velrybách máme knihy a filmy, ale stejně tak máme knihy a filmy o ufonech. A velryb jsou sice plné učebnice, schválené Ministerstvem školství, nicméně nevíme, zda autoři učebnic a schvalovači Ministerstva nějakou velrybu kdy viděli, a pochybujeme o tom. Pak je tady už jenom ten podivný artefakt, asi sádrový, co visí ze stropu Národního muzea.

Neustávající a koordinovaná kampaň médií nás už od dětských let indoktrinuje velrybami. A tak se milionkrát opakovaná bajka stává pravdou, nebo přinejmenším ortodoxií. Zapomeňme už konečně na velryby a posviťme si raději na trpaslíky. Leckterá záhada se tím objasní.