Štěrkopísek z mořských živočichů

Lokalita South County Fill Pit leží poblíž východního pobřeží Floridy, asi 15 kilometrů směrem do vnitrozemí od města Boca Raton. Její nadmořská výška je pouhých několik metrů. Už zdaleka jsou viditelné haldy bílého štěrkopísku a těžební jámy. Až zblízka však zjistíme, že téměř veškerý zde uložený materiál jsou schránky měkkýšů, korálů či ostnokožců, většinou perfektně zachovalé a náležející několika stovkám různých druhů. Prohlídku lokality poněkud ruší aligátoři, hemžící se v drobných nádržkách na dně jam. Miliony schránek mořských živočichů jsou odtud každodenně odváženy jako štěrkopísek na stavbu silnic nebo na posyp cest. ¹⁾

Vznik souvrství spadá do posledního teplejšího mezidobí – interglaciálu (zhruba před 100 000 lety), kdy byla mořská hladina asi o 6 m výše než dnes. V oblasti Karibského moře tehdy narůstaly korálové útesy, které tvoří tělesa dnešních ostrovů obklopených současnými žijícími rify (podmořskými útesy). Takovými ostrovy jsou Florida Keys nebo Bahamy. Vzhledem k tomu, že útesy byly zatopeny, nedostával se z pevniny do lagun tehdejších útesů téměř žádný klastický materiál (jíl, prach ani písek), a tak většinu výplně tvoří schránky mořských bezobratlých.

Během poslední ledové doby (před 14 000–10 000 lety) byla naopak mořská hladina až o 130 metrů níže než dnes. Útesy a laguny se ocitly na souši, jak dokládají částečně mineralizované kořenové systémy, které u Boca Ratonu shora prorůstají do usazenin. Útesová společenstva se musela omezit na úzké zóny při pevninských svazích. Dnešní útesy začaly narůstat asi před 9000 lety a postupný zdvih mořské hladiny během holocénu je bez problémů vyrovnáván nárůstem kostry útesů.

Lokalita je ale fascinující i v širším kontextu, než je nedávná geologická historie Floridy. Dokládá, jak rychle může za příznivých podmínek (při omezeném přínosu klastického materiálu a za tropického klimatu) vzniknout obrovské množství karbonátových hornin – a jak rychle zas tato sedimentace ustane. Vzhledem k tomu, že karbonáty, zejména uhličitan vápenatý, jsou nejvýznamnějším „skladištěm“ oxidu uhličitého v zemské kůře (viz též Vesmír 79, 253, 2000/4 a Vesmír 79, 323, 2000/5), má tento fakt řadu dalších pozoruhodných návazností.