Je výjimka výjimkou?

Děkuji za srozumitelný popis fenoménu překlápění vokalické kvantity u podstatného jména výjimka. Co však přídavné jméno vyjimečný? U něj se píše dlouhý vokál na první slabice jako u výjimky, nebo na druhé jako u analogického vychýlený (oproti výchylka)? Obávám se, že jsme se ve škole učili dlouhou první slabiku s tím, že jde o výjimku, tedy že se to náhodou píše zrovna výjimečný a basta. Ale já píšu tak jak vyslovuji: vyjímečný. [...]

Odpověď: Přídavné jméno výjimečný vzniklo příponou z podstatného jména výjimka a jeho kvantita zůstává stejná jako u mateřského slova. Naproti tomu přídavné jméno vychýlený bylo příponou utvořeno ze slovesa, konkrétně z příčestí trpného vychýlen. I v tomto případě si adjektivum uchovává kvantitu mateřského slovního druhu. Tím neobhajuji „složité pravidlo, které si někdo vymyslel“, ale snažím se ukázat, že spontánně se vyvíjející živý jazyk v sobě skrývá vnitřní řád, systém.

Pavla Loucká