350 let po bitvě je každý generálem

Psal se rok 1647. Schylovalo se ke konci třicetileté války. Vleklý celoevropský konflikt stál již mnoho lidských životů i mnoho peněz. A přesto se někteří lidé dosud nevzdávali vidiny konečného vítězství na bitevním poli. A tak na začátku června vtrhla pod vedením generála Wrangela z Bavorska do Čech švédská armáda. Cheb padl teprve 17. července. Ani potom se „domácí“ císařská armáda nevzdala. Po krátkém oddechu se obě vojska střetla znovu. Od 18. srpna do 5. září bojovaly tisíce žoldnéřů nejprve o hrad Třebel, a později o několik kilometrů údolí Kosího potoka, nad nímž hrad stál. S trochou nadsázky lze říci, že tehdy na konci léta byl Kosí potok bránou do Čech. M. Merian bitvu u Třebele popsal v šestém svazku díla Theatri Europaei, který vyšel tiskem v r. 1652. Barvité líčení (nechybějí ani citace hesel provolávaných při útocích!) doprovázejí dvě neméně působivé mědirytiny (viz obr. jedné z nich). Na prvý pohled by se mohlo zdát, že o bitvě u Třebele díky Merianovi víme vše. Jenže základem každého poznání jsou pochybnosti. A tak od r. 1988 probíhá v lesích kolem Třebele (dnes okres Tachov) systematický archeologický výzkum, jehož cílem je ověřit věrohodnost rytin a rekonstruovat vzhled bitevního pole. Předmětem zkoumání nejsou jen torza vojenských opevnění, ale také pozůstatky zaniklých polí, luk, pastvin a cest.

Referát o průzkumu třebelského bojiště zahajoval seminář „Archeologický výzkum novověku a současnosti“, který proběhl 25.–26. 11. 1999 v Opočně. Na setkání, jež uspořádala redakce časopisu Archeologické rozhledy ve spolupráci s Okresním muzeem Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, se sešly dvě desítky archeologů, etnografů a kulturních antropologů, profesionálních badatelů i studentů. Mladí lidé jednoznačně převažovali. Pouze dva badatelé byli starší čtyřiceti let (!), věkový průměr účastníků byl nevídaných 27 let (!!). Archeologie novověku a současnosti je do slova a do písmene mladá věda.