Intuice a řád

Když jsem vstoupil do zahradního ateliéru Dany Puchnarové v Dobřichovicích, stanul jsem před podivuhodným úkazem. O okno byly opřeny Dvě sféry (reprodukované pod článkem), sluneční světlo pronikalo zezadu bílým papírem a propůjčovalo jemným barvám zvláštní zářivost, která se nemůže projevit při pouhém odrazu světla na kresbě zavěšené na zdi. Dana Puchnarová vkládá tyto kresby a grafiky mezi dvě plexiskla a nejraději je má v otevřeném okně. A má to i svůj smysl symbolický: proniknutí je záležitost hlubší než jen pouhý odraz. Ale to není vše. Na okně ateliéru byla bílá záclonka a stín vzoru její výšivky se slabě promítal přes obě sféry. Tato nezamýšlená superpozice jemné duchovní mikrostruktury kresby a hrubé makrostruktury stínu záclonky jako by symbolizovala dva řády skutečnosti, řád implikátní a explikátní (řečeno termíny Davida Bohma).

Jiná grafika s podobně propletenou jemnou strukturou, nazvaná Buddhova síť, dostala cenu „Grafika roku 1997“ (INTER-KONTAKT-GRAPHIK). Její název odkazuje k představě vesmíru jako obrovské sítě spletené ze zářivých drahokamů, v jejichž nesčetných ploškách se zrcadlí všechny ostatní drahokamy a jsou tak spojeny v jednotu. Tento buddhistický příměr si vypůjčili někteří fyzici k vyjádření své intuice o povaze vesmíru.

Koncem minulého století byly z matematiky a fyziky vyhnány představy a obrazy jakožto něco subjektivního. A stalo se tak z dobrých důvodů: názor (vnitřní zření, intuice) mnohokrát vážně zklamal a zdálo se , že jistotu mohou poskytnou jen kalkulus a dedukce. Ve sporu o intuici, který vrcholil kolem roku 1900, Poincaré stále zdůrazňoval, že dedukce (logika) je jen nástrojem dokazování, nástrojem objevu je intuice. Problém nebyl v tom, zda intuice existuje, nýbrž zda ji lze vyjádřit jinak, než že se ukáže (nevyslovitelně) v přísně neobrazně a deduktivně napsaném textu (tedy ve vyslovitelném) tomu, kdo je zasvěcen (prošel příslušným výcvikem a studiem), podrobil se určitému řádu. Odpověď musí být v zásadě ne. Tato záporná odpověď platí ovšem i pro jiné způsoby vyjádření intuice, např. V řádu výtvarném. Bez pracného zasvěcení a podrobení se řádu se ani zde nic neukáže. Problém je, zdá se, tedy v něčem jiném: zda nějaký určitý řád (typ diskursu) je tím jediným správným k tomu, aby se (táž) intuice ukázala. A zde musí být odpověď, pokud věříme aspoň v nějakou jednotu světa, v zásadě rovněž záporná. ¹⁾