Biblická krajina v Čechách

Jsme taková malá země, kde se podzemní dráha vejde do biografu, jak prohlásil cizinec, který v kině Metro na Národní třídě marně čekal na vlak. A to ani nevěděl, že máme na mapě republiky půl světa, mimo jiné i celou biblickou krajinu. Oreb, Tábor, Jordán, Kalvárie či Golgota, Betlém, Nazaret, Jeruzalém, Babylon, Cedron, hora Olivetská – kopce, města, řeky, nic nechybí. Za některá ta jména nesou odpovědnost husitští kněží. Tak například r. 1420 po vypálení Sezimova Ústí založil husitský lid obec, kterou nazval Hradiště hory Tábor. Později jim to připadalo dlouhé a říkali už jen Tábor (z toho se vyvinula slova tábor, tábořit apod.). A jak tak ty husitské ženy znaly výborně bibli – alespoň se to o nich říká – skoro by je člověk podezíral, že si své znalosti opakovaly pojmenováváním terénu. Například podle řeky Jordán (ha-Jardén) máme dnes pojmenovaných 140 míst: louky, lesy, kopce, rybníky, studánky... (Samozřejmě to všechno nepochází z dob husitských, většina jmen je mnohem mladších.) Kalvárií máme jen 111 a Babylonů (nějak obsažených ve jméně) ubohých 57. Zato je jejich původ zmatený, jak Zákon káže. Některé dostaly jméno kvůli výšce (srovnatelné s věží), jiné kvůli změtení (nejen jazykovému) a další dokonce proto, že si tam každý připadal jak v (babylonském) zajetí. V takové krajině snad chybí už jen posvátnost myšlenek, o čemž svědčí mimo jiné i obměny některých původně biblických jmen. (Naše řeč 82, 16, 1999/1)