Hubblova konstanta stále nejistá

Tým Wendy Freedmanové z observatoří Carnegiova ústavu ve Washingtonu měřil po řadu let Hubblovým teleskopem světelné křivky osmi set cefeid ve vybraných galaxiích do vzdálenosti 65 milionů světelných let, tj. 20 milionů parseků. Tyto proměnné hvězdy, u nichž existuje závislost mezi jejich jasností a periodou světelné křivky, slouží k měření vzdáleností, a tedy i rychlosti expanze vesmíru. Zdálo se, že nejistota v určení Hubblovy konstanty je již minulostí. Dosud se totiž hodnota konstanty odhadovala v rozmezí od 50 do 100 kilometrů za sekundu na megaparsek. Nová měření, zveřejněná 25. května, vedla k hodnotě 70 km/s/Mpc s nejistotou pouhých 10 %. Z hodnoty konstanty pak vyplývá stáří vesmíru 12 až 13 miliard let.

O pouhý týden později však byla tato měření podrobena kritice. J. Herrnstein z Národní radioastronomické observatoře (NRAO) oznámil, že tato měření jsou zatížena systematickou chybou 15 až 20 %. Jeho tým v letech 1994–1996 studoval radioastronomickými metodami pohyb plynných oblaků obíhajících kolem galaxie NGC 4258. Z měření jim vyšla vzdálenost NGC 4258 od Země na 23,5 milionu světelného roku s chybou pouhá 4 %, zatímco na základě výsledků týmu Freedmanové by to mělo být 27 až 29 milionů světelných let. Podle Herrnsteina měření vzdáleností na základě jasnosti cefeid vychází z řady předpodkladů, které jsou samy zatíženy značnou chybou. Jednou z výchozích hodnot je např. vzdálenost Malého Magellanova oblaku.