Dvě mouchy jednou ranou: umělé prvky číslo 118 a 116

se podařilo připravit fyzikům Lawrencovy berkeleyské státní laboratoře v Kalifornii krátce poté, co v Dubně úspěšně připravili prvek s atomovým číslem 114 (viz Vesmír 78, 171, 1999). K experimentu, jehož úspěch nikdo nepředpokládal, popíchl berkeleyské fyziky Robert Smolanczuk, teoretický fyzik ze Soltanova ústavu pro jaderná studia v Polsku. Tvrdil, že pravděpodobnost rozpadu jádra, které vznikne sloučením jader kryptonu a olova, je nižší, než předpokládala konvenční teorie atomového jádra.

Jak prohlásil šéf týmu: „Vypadalo to nepravděpodobně, avšak zdálo se, že provedením experimentu nemáme co ztratit.“ Jedenáct dní bombardovala jádra kryptonu olověný terčík a fyzikové pečlivě vyhledávali ve změti vzniklých částic potenciálně zajímavé atomy. Za těch jedenáct dní našli tři jádra s atomovým číslem 118! Ta se rozpadají vyzářením částice alfa a dávají vzniknout dalšímu do té doby neznámému jádru s číslem ²⁸⁹116₁₇₃. I toto jádro se dále rozpadá a vzniká jádro ²⁸⁵114₁₇₁ atd. Patnáctičlenný tým neměl nejjednodušší práci: jádru ²⁹³118₁₇₅ trvá průměrně pouhých 0,031 ms, než se vyzářením částice alfa změní na jádro ²⁸⁹116₁₇₃ .

Science 284, 1751, 1999

Phys. Rev. C59, 2634, 1999