O nezabíjení babiček

Dopis autorovi: Vážený pane doktore! Vřelé díky za Vaše články ve Vesmíru. Čtení každého čísla Vesmíru je pro mne svátkem, a to hlavně díky takovým článkům, jako jsou ty Vaše. Odvažuji se Vás obtěžovat jenom kvůli informaci, kterou mi kolega poskytl poté, co jsem mu přednesl referát o smyslu babiček na základě Vašeho příspěvku.

V Patagonii prý žije národ Akalalufů, který v době nouze právě babičky rituálně dusí nad ohněm a posléze pojídá. Dávají jim přednost před psy, kteří jsou užiteční na lovu (pramen: snad cestopisná kniha od Custoeaua, vydání před minimálně 15 lety). Pokud je to pravda, tak to samozřejmě stejně nemusí popírat Vaši teorii,

neboť

1. mohlo se jednat o již vytříděné, opravdu nepoužitelné babičky,
2. bůhví, jestli ještě Akalalufové existují, třeba zůstali nekonkurenceschopní právě kvůli neuctivému (i když v rámci rituálu) chování k babičkám,
3. výjimka potvrzuje pravidlo.

Při té příležitosti mě ale napadlo, jak asi bylo vynalezeno uzení. Padla i cynická věta o tchyních a uzeném, ale to sem již nepatří.

Ještě jednou Vám děkuji a těším se na další neotřelé přibližování světa vědy.