Aktuální číslo:

2018/2

Téma měsíce:

Bionika

Co ukazují mitochondriální hodiny?

 |  5. 6. 1999
 |  Vesmír 78, 356, 1999/6

V druhé polovině 70. let začali biologové využívat k určování příbuznosti různých organizmů vedle jaderné DNA také DNA mitochondriální (mtDNA). Je velmi výhodná hned z několika důvodů. Na rozdíl od té jaderné tvoří jen jednu kruhovou molekulu, v buňce je poměrně hojná, a hlavně se dědí výhradně po matce. Nemá tedy žádný protějšek od otce, se kterým by mohla rekombinovat (měnit odpovídající úseky), a kdyby v ní neprobíhaly žádné mutace, byla by naše mtDNA identická s mtDNA naší matky, babičky z matčiny strany i její matky (naší prababičky) atd. Mutace se však čas od času objevují, a pokud předpokládáme, že vznikají konstantní rychlostí, můžeme množství odlišných nukleotidů v mtDNA dvou různých organizmů převést na čas uplynulý od doby jejich posledního společného předka.

S odměřováním času molekulárními hodinami to nebude tak jednoduché. Nejenže u různých skupin organizmů jdou různou rychlostí, dokonce se v rámci jedné evoluční linie mohou střídavě předcházet a zpožďovat. Ještě větší ránou je nedávno odhalená skutečnost, že společně s jádrem může ze spermie do vajíčka vstoupit i mitochondrie, jejíž DNA je schopná rekombinovat s mtDNA vajíčka, a tím zavést, či naopak smazat některé změny v nukleotidech. Může to vážně ohrozit teorie vystavěné na analýze mtDNA, např. „mitochondriální Evu“. Z velmi malé proměnlivosti mtDNA současných lidí se soudilo, že žena, která dala vzniknout celé dnešní lidské populaci, žila asi před 200 000 let v Africe. To však nemusí být pravda, pokud vezmeme v úvahu rekombinaci, díky níž se různé mutace dostávají z jedné mateřské linie do druhé a rozdíly mezi nimi se tak postupem času smazávají.

Mnozí biologové doufají, že se nedostatky mitochondriálních hodin podaří statistickými metodami odstranit a uvést některé nesrovnalosti na správnou míru. (Science 283, 1435, 1999)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Radka Storchová

Radka Storchová, Ph.D., (*1979) vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na katedře zoologie Přf UK a na Arizonské univerzitě v Tucsonu se zabývá genetickými mechanizmy speciace u ptáků.

Doporučujeme

Návrat Široka

Návrat Široka

Pavel Pipek  |  9. 2. 2018
Zpráva, která na mě právě vyskočila na Twitteru, by asi většinu Evropanů nechala chladnou, ale mé srdce buší tak, že mám chuť okamžitě vyskočit z...
Rytíř našich vod

Rytíř našich vod

Marek Janáč  |  5. 2. 2018
Na stěně ve své kanceláři má vystavené krunýře velkých raků. Za jeho pracovní židlí v akváriu rak. V knihovně knihy o racích a v laboratoři ve...
O kvantových počítačích a šifře RSA

O kvantových počítačích a šifře RSA uzamčeno

Jiří Poš  |  5. 2. 2018
značným příslibem pro výpočetní systémy budoucnosti je rozvíjející se obor kvantových počítačů. Představují naději, že eliminují některá vážná...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné