Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Původ HIV1 odhalen

 |  5. 5. 1999
 |  Vesmír 78, 296, 1999/5

Odkud se vzal ten prohnaný virus, s nímž se už tak dlouho neúspěšně potýkáme? Nezavedli jsme si ho žádnou vakcínou, ani ho nestvořila vláda, jak jsme se mohli ještě nedávno dozvědět, nýbrž k nám přeskočil od našich blízkých příbuzných, od opic. Už dříve se zjistilo, že méně početný HIV2 jsme chytli od mangabeje (Cercocebus atys), který splňuje vše potřebné pro důkaz mezidruhového přenosu. Je to náš blízký příbuzný, virus SIVsm se u něj vyskytuje často a lidskému HIV2 je podobný. Jeho areál výskytu se shoduje s epicentrem epidemií HIV2. Jasná je i možnost přenosu – mangabej se běžně loví pro maso a chová se jako domácí zvířátko. Není proto divu, že bylo odhaleno šest nezávislých přenosů SIVsm na člověka.

S identifikací zdroje HIV1 (mnohem častější příčiny aidsu) to zpočátku tak jednoznačné nebylo. Uvažovalo se sice o šimpanzovi (Pan troglodytes), hostiteli viru SIVcpz (velmi podobného HIV1), ale pár věcí tu nehrálo. Předně SIVcpz byl nalezen pouze u čtyř zvířat. Dvě z nich byla chycena v Gabunu, jedno v Zairu a původ čtvrtého nebyl znám. Také původní rozšíření HIV1 (Gabun, rovníková Guinea, Kamerun) zahrnuje jen část areálu rozšíření šimpanze. Začalo se proto spekulovat o jiném zdroji viru.

Bližší výzkumy však celou věc vyjasnily. SIVcpz šimpanze ze Zairu se ukázal být poněkud odlišný jak od HIV1, tak od SIVcpz zbylých tří zvířat. Šimpanz byl už dříve na základě mitochondriální DNA rozdělen do čtyř poddruhů s nepřekrývajícím se areálem. Podle místa odchytu a analýzy mtDNA všech čtyř infikovaných zvířat byl šimpanz ze Zairu zařazen k poddruhu Pan troglodytes schweinfurthii. Ostatní pak připadli k poddruhu Pan troglodytes troglodytes, jehož areál výskytu se přesně shoduje s oblastí, z níž pocházejí první záznamy o onemocnění aidsem. Vše nasvědčuje tomu, že zdrojem onoho lstivého viru je přeci jenom šimpanz, přesněji jeden jeho poddruh Pan troglodytes troglodytes. I ten velmi nízký počet nakažených zvířat se jednoduše vysvětlil. Většina zkoumaných jedinců se totiž buď narodila v zajetí, nebo byli chyceni, když byli tak mladí, že nemohli být infikováni. Fylogenetická analýza všech známých kmenů HIV1 a SIVcpz odhalila tři nezávislé přenosy viru na člověka (každý ze tří známých kmenů HIV1 je blíže příbuzný některému SIVcpz než jinému kmenu HIV1). Není však vyloučeno, že budou nalezeny další méně početné kmeny HIV1, které budou pocházet z jiného šimpanzího poddruhu.

Jedna záhada je tedy vyřešena a snad nám dopomůže k objasnění dalších, možná závažnějších otázek. Například proč virus, který decimuje lidský imunitní systém, našim blízkým příbuzným téměř neškodí. (Nature 397, 436–440, 1999; Science 283, 772–773, 1999)

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Virologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Radka Storchová

Radka Storchová, Ph.D., (*1979) vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na katedře zoologie Přf UK a na Arizonské univerzitě v Tucsonu se zabývá genetickými mechanizmy speciace u ptáků.

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.