Aktuální číslo:

2021/6

Téma měsíce:

Fluor

Texty, kontexty a hypertexty

 |  5. 2. 1999
 |  Vesmír 78, 63, 1999/2

V naučných textech, vědeckých pracích a filozofických studiích čtenář nachází poznatky a názory, které mu jsou (nebo nejsou) nové či s kterými může (nebo nemusí) souhlasit. A jak se tak postupně prodírá textem ve snaze porozumět, setkává se se slovy, která nezná, nebo která zná, ale v jiných souvislostech či jiných významech. Pravda, znát význam slov ještě nestačí k pochopení vět a pochopit věty nestačí k porozumění textu, ale ani s těmi slovy to není tak jednoduché.

Zpravidla si myslíme, že ideální naučný text by měl pěkně vymezit a vysvětlit všechny pojmy (snad vyjma ty běžně známé), a to vždy při jejich prvním výskytu. V exaktních vědách je to dokonce povinnost. Ani dobré definice pojmů však nejsou zárukou opravdového porozumění dalšímu výkladu. Každý další poznatek či zmínka o daném pojmu, každý výskyt slova v novém kontextu, to vše průběžně doplňuje naši představu a prohlubuje naši znalost. (Zkuste si z tohoto hlediska například projít všech 29 výskytů slova „mohutnost“ v článku T. Jecha a D. Storcha, Vesmír 78, 67, 1999/2.) V oborech, kde péče o pojmy je hlavní metodou práce (například ve filozofii), se hovoří o „vypracování“ pojmu – ten je mapován, zkoušen v ožehavých situacích a vystavován přízni i nepřízni argumentů – a nakonec mnohdy poučeně zanechán v otázce.

Čtenář se postupně prodírá textem ve snaze porozumět: to, co čte, zpracovává ve světle svého prozatímního porozumění již dříve přečtenému a nové porozumění si ukládá pro další čtení. Přesně tak se ostatně vyvíjí náš přirozený lidský život, v němž nás minulost připravuje na budoucnost. Každé čtení je tak malé prožívání – platí-li to o čtení naučném, tím spíše to platí o čtení zábavném.

Jsou rozličné případy co do nároků na čtenáře. Na jednom konci spektra jsou texty elementárně naučné, učebnicové. Poznáme je zpravidla tak, že nové pojmy mají svá snadno lokalizovatelná místa vstupu do textu, další výskyty již mnoho nemění na jejich smyslu. Učebnicové texty se snaží co nejvíce sejmout ze čtenáře tíhu práce s porozuměním a snaží se mu nabídnout schůdnou, mnohokrát ověřenou stezku k vědění – v tom se ovšem skrývá stejné nebezpečí jako v každém pohodlí: nevytížený čtenář se nakonec nic nenaučí.

Na druhém konci spektra si představuji texty, které by bylo možno nazvat holografické: kterékoliv místo je pro pochopení kteréhokoliv pojmu či myšlenky stejně významné. Takový text nelze číst jednou, ale mnohokrát, a pro každé další čtení bychom už měli předem znát celý text. Mnohé filozofické traktáty se blíží tomuto extrému. 1)

Studium holografických textů lze přirovnat k luštění křížovek – či spíše k jejich sestavování. Toto přirovnání je zajímavé z jednoho důležitého důvodu: zatímco dosud jsme textem rozuměli lineární text, který má začátek, konec a jediný možný směr čtení, křížovka nabízí představu dvourozměrného útvaru bez globálně preferovaného směru čtení. A tak je vhodná chvíle připomenout hypertext.

Termín „hypertext“ naznačuje existenci dalšího, virtuálního (neviditelného, nicméně čtenáři přístupného) rozměru. Uživatelé internetu vědí velmi dobře, co to je. Stačí kliknout na označené slovo či místo v textu a na obrazovce se objeví jiný text, který se onoho slova nebo místa týká. V něm mohou být opět označena další slova a místa jako hypertextové odkazy. Klasické metody křížových odkazů, rejstříků a literárních citací jsou tak přivedeny k dokonalosti. Odkazované texty jako by byly implicitně v plné pohotovosti přítomny.

Hypertextem se lze náhodně toulat a objevovat neznámé světy. Lze jím však také usnadnit práci čtenáři lineárního, avšak pojmově náročného textu. Zkuste si představit, že někde uvnitř takového textu hledíte na výraz, o němž nevíte, jak je míněn – víte však, že se v textu na různých místech a v různých kontextech již vyskytoval. Co kdyby se vám (na požádání) vedle původního textu objevily na obrazovce i všechny dřívější výskyty téhož výrazu, vždy v příslušném kontextu? Popřípadě i s udáním stupně důležitosti pro pochopení smyslu výrazu? Zobrazila by se vám tak vlastně část sémantického pole tohoto výrazu: spektrum jeho předchozích významových odstínů, smyslů a příkladů. 2)

Pro čtenáře pomalého a zapomínajícího (jako jsem já) by to byla nadmíru užitečná, a dokonce i snadno programovatelná pomůcka. Teď mi však jde o něco jiného: přesně tak lze totiž ilustrovat proces vývoje každého vědění. Naše interpretace nové zkušenosti či nového poznatku je totiž obdobně závislá na vhodném „znalostním pozadí“. To samo je formováno předchozími zkušenostmi a poznatky. Hypertextová představa je takto názornou metaforou dynamiky poznání a může být i inspirativní pro umělou inteligenci.

Leckoho asi napadlo, že v našem čtenářském příkladu může být vedle minulosti zpřítomněna i budoucnost daného textu. Hypertextově gramotnému uživateli tak může být původně lineární text přístupný křížem krážem, jako jeden celek – bez rozlišení, co číst dřív a co později. Trochu divné pojetí, nicméně pro výše zmíněné holografické texty zcela případné. Zda i toto lze metaforicky rozšířit na obecné vědění, to nevím – jen se mi nechce věřit, že by to měl být zrovna internet, co nám poskytne virtuální vševědění. 3)

Poznámky

1) Jako příklad bych mohl uvést knihu J. Šafaříka Cestou k poslednímu (viz Vesmír 71, 315, 1992/6).
2) Význam slova v konkrétním kontextu lze formálně chápat jako výsledek interakce tohoto kontextu se sémantickým polem onoho slova (srov. I. M. Havel: O jednom metaforickém pohledu na svět, Vesmír 70, 106, 1991/2).
3) V té souvislosti srov. esej amerického filozofa internetu Michaela Heima Hypertextové nebe v knize Metaphysics of Virtual Reality (Oxford University Press, Oxford 1993, s. 28–39).

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) Po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také vystudoval automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená mysl a Zjitřená mysl a kouzelný svět. Soupis významnějších publikací: (Úplný soupis publikací I.M. Havla je v knize Jana Lukeše „Právě proto, že jsem“ – rozhovor s Ivanem M. Havlem). Havel, I. M., The theory of regular events, I., II., Kybernetika 5, 400–419, 520–544, 1969. Havel, I. M., Strict deterministic languages, Ph.D. dissertation, Department of Computer Science, California at Berkeley, December 1971. Štěpánková O., Havel, I. M., A logical theory of robot problem solving, Artificial Intelligence 7, 129–161, 1976. Havel, I. M., On branching and looping I., II., Theoretical Computer Science 10, 273–295, 1980. Havel, I. M., Robotika. Úvod do teorie kognitivních robotů, Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1980. Havel, I. M., Hájek P., Filosofické aspekty strojového myšlení, in Sborník SOFSEM’83, 7–64, 1983. Havel, I. M., Podivná setkání, In: Laudatio Z. N., samizdat 1982. Havel, I. M., Palouš M., Neubauer Z., Svatojanský výlet, s. 145–157 in Laudatio R. P., Edice Expedice, sv. 196. Později též jako kniha Svatojanský výlet, Malvern & B. Just, Praha 1999. Havel, I. M., Způsoby poznání, s. 137–148 in: samizdat, Edice Expedice, sv. 209, 1985. Později tiskem in: Hostina, Sixty-Eight Publishers, Totonto 1989, též in: Slovenské pohľady č. 7, 1991. Angl. Překlad pp. 222–232 in Good-bye, Samizdat, ed. M. Goetz-Stankiewicz, NorthwesternUniversity Press, Evanston, Ill. 1992. Neubauer Z. Havel I. M., Sidonia a Sakateky dialogů patero, ed. D. Bohdan, samizdat Praha 1986. Později rozšířené tiskem in: Sidonia a Sakateky Čtrnáctero vykročení, SOFIS, Praha 2004. Havel I. M., Artificial Thought and Emergent Mind, pp. 758–766 in Proc. IJCAI’93, Morgan Kaufman Profesional Book Center, Denver, SO, USA, 1993. Havel I. M., Scale Dimensions in Nature, Int. J. of General Systems 24, 295-324, 1996/3. Havel I. M., Arsemid, Hrnčířství a nakl. Michala a Evy Jůzových, Praha 1997, druhé rozšířené vydání: KANT, Praha 2004. Třetí, třikrát rozšířené vydání KANT – Karel Kerlický, Praha 2016. Havel I. M, Otevřené oči a zvednuté obočí, Vesmír, Praha 1998. Havel I. M., Causal Domains and Emergent Rationality, pp. 129–151 in: Rationality and Irrationality, B. Brodgaard and B. Smith (eds.), Vienna 2001, öbv & hpt. Havel I. M., Přirozené a umělé myšlení jako filosofický problém, s. 17–75 in Umělá inteligence III., ed. V. Mařík a kol., Academia, Praha 2001. Havel I. M., Modality subjektivně prožívaných situací, s. 159–178 in Kognice a umělý život IV., J. Kelemen a V. Kvasnička (eds.), Slezská univerzita v Opavě, Opava 2004. Havel I. M., Zvednuté obočí a zjitřená mysl. Dokořán, Praha 2005. Havel I. M., A structure of Experienced Time, pp. 163–188 in Endophysics, Time, Quantum and Subjective, R. Buccheri et al. (eds.), World Scientific Publisching Co., 2005. Ajvaz M., Havel I. M., Snování. Rok dopisů o snech. Nakl. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2008. Havel I. M., Sixty years of cybernetics: Cybernetics still alive, Kybernetika 44, 314, 2008/3. Ajvaz M., Havel I. M., Sindibádův dům. Korespondence o epizodických situacích a také o dvou scénách, okamžicích, vzpomínkách, počátcích, prostředcích a koncích, pobřežních skaliskách, vlnách a gejzírech, hromadách, skládkách, patafyzických a jiných strojích, nakl. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2010.  Havel I. M., Dopisy od Olgy. Knihovna Václava Havla, Praha 2010. Havel I. M., Epizodické situace našeho života, s. 213–238 in Spor o přirozený svět, eds. B. Velický et al., Filosofia, Praha 2010. Havel I. M., Seeing numbers, pp. 312–329 in Best Writings on Mathematics 2010, ed. Mircea Pitici, Princeton University Press 2011. Havel I.M., Cestou k inteligenční singularitě, s. 183–217 in Hlavou zeď – Úvahy nad civilizací a její budoucností, ed. A. Pelán, dybbuk, Praha 2011.  Havel I. M., Slavná Hofstadterova kniha konečně v českém překladu, část I., Vesmír 91, 746, 2012/12, část II. Vesmír 92, 51, 2013/1 , část III. Vesmír 92, 116, 2013/2, část IV. Vesmír 92, 181, 2013/3. Havel I. M., Zjitřená mysl a kouzelný svět, Dokořán, Praha 2013. Havel I. M., Odvěta, s. 171–237 in Protázky a odvěty, Lucerna & nakl. Lidové noviny, Praha 2015. Havel I. M., Model prožívaného času podle Petra Vopěnky, Filosofický časopis 2016/4, s. 539-560. Havel I. M., Mitášová M., Vnímání pohybu: Reflektovaný a nereflektovaný pohled v souvislosti s architekturou, s. 64–70 in Kognicia a umelý život 2017, eds. I. Farkaš a kol., Univerzita J.A. Komenského, Bratislava 2017. Ajvaz M., Havel I. M., Pokoje u moře. Sedm let korespondence o živém těle, o trčení a vyčnívání, o větvení a sítích, o písmenech, houbách, kostrách a kostlivcích, o škálových úrovních, o agregátech a seskupeních, o totalizaci a diferenciaci, o prázdnotách, o přidávání a odebírání, o moři, o vánicích a sněhových vločkách, o obrazech, o jednotícím rozvrhu a nakonec i o rámech uvnitř rámů. Nakl. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2017. Havel I. M., Zápisky introspektora, OIKOYMENEH, Praha 2018
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Havlův Vesmír

Havlův Vesmír

Ivan Boháček  |  31. 5. 2021
Vesmír byl časopis mých prvních námluv s vědou a dodnes se pamatuji, jak jsem jako kluk měl vždy radost z nového čísla…
35 let s HIV

35 let s HIV

Eva Bobůrková  |  31. 5. 2021
Přítomnost nové záhadné choroby oficiálně potvrdily americké úřady, když 5. června 1981 oznámily podezřelý výskyt pneumocystické pneumonie u pěti...
Fluor v organických sloučeninách

Fluor v organických sloučeninách

Jaroslav Kvíčala  |  31. 5. 2021
Z přírody známe jen asi dvacet organických sloučenin obsahujících atomy fluoru. Člověk jich ale syntetizoval mnohem víc a organofluorová chemie...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné