Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Příčina chudoby a hladomorů

Amartya Sen: Hladomor není jen důsledkem nedostatku potravin
 |  5. 2. 1999
 |  Vesmír 78, 71, 1999/2

Indický ekonom Amartya Sen se zabývá především ekonomií blahobytu. To je věda o souvislostech mezi vznikem blahobytu ve společnosti a jeho růstem. Ačkoliv český výraz blahobyt je v běžném životě chápán spíše jako synonymum pro vysokou životní úroveň a dobré bydlo, ekonomie blahobytu hledá odpovědi na to, proč se některým zemím, národům či celým kontinentům blahobytu nedostává. Senovy nejznámnější práce jsou zaměřeny na studium příčin a souvislostí mezi chudobou a hladomorem ve světě. Amartya Sen se tak ve svém ekonomickém uvažování často vydává za hranice oboru do oblastí teorie veřejné volby, teorie společenské spravedlnosti, a dokonce do prostoru morální filozofie. Ekonomie blahobytu totiž patří k těm oborům moderní ekonomie, v nichž se víc než jinde vyskytují hodnotové soudy, co je dobré a co špatné. Tím se tato oblast odlišuje od většiny ostatních ekonomických oborů, v nichž se autoři omezují na vysvětlování ekonomických souvislostí. Má-li totiž ekonomická věda dávat nějaká doporučení hospodářské politice, musí používat měřítka společenského blahobytu. Jedním ze zásadních problémů ekonomie blahobytu však je, že takové bezrozporné měřítko neexistuje. Přestože každý jednotlivec dokáže říci, co je pro něj samotného lepší či horší, srovnání blahobytu třeba jen pouhých dvou lidí je vždy obtížné. Společenský blahobyt nelze spočítat jako součet blahobytů jednotlivců a jakékoliv hodnotové soudy o tom, co je dobré či špatné, musí být založeny na tvrzeních, která mají původ jinde než v ekonomii.

Ve smyslu shora uvedeného považuje Sen demokracii za nástroj nedokonalý, ale přesto jeden z nejlepších díky tomu, že se jím mohou vyjevovat hodnotové soudy jednotlivců. V konečném důsledku to dává alespoň určitý signál o tom, co je a co není společenské blaho.

Ve svých dosavadních pracích Sen kromě jiného poukázal na skutečné příčiny chudoby a hladomorů, které se v různých obměnách a v různých koutech světa neustále vracejí. Na příkladu několika katastrofických hladomorů dokazuje, že hladomor není jen důsledkem nedostatku potravin, ale že jde o jev s hlubšími souvislostmi. Poukazuje také na skutečnost, že k žádnému z největších hladomorů moderní historie nedošlo v zemi s demokratickou formou vlády, která by byla založena na svobodné konkurenci politických stran, na svobodných volbách a svobodném tisku. Vysvětluje, že korekční mechanizmus demokracie se uplatňuje především v situacích, kdy to jde s hospodářstvím země z kopce. Říká: Ačkoliv vládci sami nikdy nehladovějí, demokracie vládnoucí skupinu a její lídry trestá za hladomor.

Jako nezastupitelnou pro minimalizaci důsledků živelních katastrof shledává Sen roli svobodného tisku a médií. Citlivě reagují již na prvotní příznaky potenciálních důsledků povodně či sucha a neberou ohled na to, že takové informace nebývají příjemné pro vládu. Autoritářské režimy se s tímto druhem informací vypořádávají cenzurou a malováním růžových zítřků. Tak se samozřejmě zbavují možnosti včas a odpovídajícím způsobem na příznaky katastrofy reagovat.

Ve svém nedávno publikovaném článku poukazuje Sen na to, že příjmová nerovnost, na niž se zpravidla zaměřuje pozornost, je pouze jednou dimenzí nerovnosti. Jako stejně významné alternativy jmenuje svobodu, dlouhověkost, kvalitu života nebo nezaměstnanost. Dlouhodobě trpěnou vysokou nezaměstnanost v Evropě Sen považuje za příklad přehlížení mnoha rozličných aspektů života.

AMARTYA SEN


Narodil se r. 1933 v Bengálsku. Po vysokoškolském studiu doma v Indii pokračoval v britské Camridži, kde r. 1959 získal doktorát. Poté působil na univerzitách po celém světě v Dillí, Londýně, Oxfordu, a zejména na Harvardu. Je členem mnoha mezinárodních ekonomických asociací a publikoval okolo 200 článků v odborných časopisech. V jeho pracích se většinou prolíná ekonomika s filozofií. Je častým účástníkem veřejných diskusí o ekonomice, zabývá se problematikou rozvojových zemí.

Od r. 1998 opět působí na Trinity College v Cambridži v Anglii, kam se po letech vrátil. Je tam populární díky svým poutavým přednáškám.

Hlad na Ukrajině roku 1922


Z doby velkého hladomoru na Ukrajině v roce 1922 pocházejí snímky anonymního fotografa, podávající svědectví nejen o kanibalizmu, ale i o prodeji obětí.

K této situaci se 19. 3. 1923 vyjádřil V. I. Lenin v přísně tajném dopisu politbyru. Žádá v něm všechny složky politbyra, aby v žádném případě nedělaly kopii jeho dopisu a aby všechny obdobné dokumenty ihned odevzdaly Molotovovu kabinetu. Vysvětluje, že tato příležitost (!) je pro jejich věc nejen nanejvýš příznivá, ale možná i jediná, kdy lze na hlavu porazit nepřítele a tím upevnit pozice. Právě v době, v níž se lidé uchylují ke krajnímu prostředku lidojedství a na cestách leží stovky, ne-li tisíce těl, je nutné zkonfiskovat majetek církve, a to energicky a nelítostně. Vždyť v klášterech jsou památky obrovské bohatství v hodnotě několika milionů, možná i miliard rublů ve zlatě. A bez tohoto majetku není ani pomyšlení na jakoukoli obranu našeho stanoviska na konferenci v Ženevě. Nepřijde další příležitost v podobě strašlivého hladu, nebude další pozitivní chvíle, která by režimu naklonila masy. A duchovenstvo by (navzdory reakčním názorům) jednou mohlo být nebezpečné. Proto je třeba zlomit jeho odpor tak ukrutně, aby na to nezapomnělo. Kampaň k realizaci plánu si představuji následovně... píše Lenin.

(Izvestia ÚV KSSS č. 4, 190193, 1990)

Lidojedi v Kongu.


Pe de Decken, belgický missionář, vypráví zajímavé podrobnosti o lidojedství mezi barbary konžskými. Zajatec určený na porážku donese se na tržiště a zde se prodává po kusech, které za živa na těle jeho naznačí čarami. Když je celé tělo prodáno, zabíjí se oběť, rozčtvrtí a rozdělí. Protože někdy trvá to déle, nežli se celé tělo prodá, vznikají bouřlivé výstupy mezi těmi, kteří koupili část těla a nechtějí čekati. Pak se oběť nějaký čas krmí, což je jediná naděje zajatce, že vyvázne. Neboť divocí tito kmenové vedou mezi sebou stálé boje a nebohý doufá, že by se mohl osvoboditi za boje s nepřátely věznitelů. Bohužel naděje tato mnohdy sklame.

Vesmír 1. února 1899, s. 96

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekonomie
RUBRIKA: Nobelovy ceny

O autorovi

Daniel Münich

Ing. Daniel Münich, Ph.D.(*1965) vystudoval elektrotechniku na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Na CERGE-EI (UK a AV ČR) prednáší v doktorském programu ekonomii trhu práce, ekonometrii a základy mikroekonomické teorie formou distančních kurzů. Ve svém výzkumu se zabývá empirckými otázkami nezaměstnanosti, lidského kapitálu a problematikou vzdělávacích systemů.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné