Příčina chudoby a hladomorů

Indický ekonom Amartya Sen se zabývá především ekonomií blahobytu. To je věda o souvislostech mezi vznikem blahobytu ve společnosti a jeho růstem. Ačkoliv český výraz blahobyt je v běžném životě chápán spíše jako synonymum pro vysokou životní úroveň a dobré bydlo, ekonomie blahobytu hledá odpovědi na to, proč se některým zemím, národům či celým kontinentům blahobytu nedostává. Senovy nejznámnější práce jsou zaměřeny na studium příčin a souvislostí mezi chudobou a hladomorem ve světě. Amartya Sen se tak ve svém ekonomickém uvažování často vydává za hranice oboru do oblastí teorie veřejné volby, teorie společenské spravedlnosti, a dokonce do prostoru morální filozofie. Ekonomie blahobytu totiž patří k těm oborům moderní ekonomie, v nichž se víc než jinde vyskytují hodnotové soudy, co je dobré a co špatné. Tím se tato oblast odlišuje od většiny ostatních ekonomických oborů, v nichž se autoři omezují na vysvětlování ekonomických souvislostí. Má-li totiž ekonomická věda dávat nějaká doporučení hospodářské politice, musí používat měřítka společenského blahobytu. Jedním ze zásadních problémů ekonomie blahobytu však je, že takové bezrozporné měřítko neexistuje. Přestože každý jednotlivec dokáže říci, co je pro něj samotného lepší či horší, srovnání blahobytu třeba jen pouhých dvou lidí je vždy obtížné. Společenský blahobyt nelze spočítat jako součet blahobytů jednotlivců a jakékoliv hodnotové soudy o tom, co je dobré či špatné, musí být založeny na tvrzeních, která mají původ jinde než v ekonomii.

Ve smyslu shora uvedeného považuje Sen demokracii za nástroj nedokonalý, ale přesto jeden z nejlepších díky tomu, že se jím mohou vyjevovat hodnotové soudy jednotlivců. V konečném důsledku to dává alespoň určitý signál o tom, co je a co není společenské blaho.

Ve svých dosavadních pracích Sen kromě jiného poukázal na skutečné příčiny chudoby a hladomorů, které se v různých obměnách a v různých koutech světa neustále vracejí. Na příkladu několika katastrofických hladomorů dokazuje, že hladomor není jen důsledkem nedostatku potravin, ale že jde o jev s hlubšími souvislostmi. Poukazuje také na skutečnost, že k žádnému z největších hladomorů moderní historie nedošlo v zemi s demokratickou formou vlády, která by byla založena na svobodné konkurenci politických stran, na svobodných volbách a svobodném tisku. Vysvětluje, že korekční mechanizmus demokracie se uplatňuje především v situacích, kdy to jde s hospodářstvím země z kopce. Říká: Ačkoliv vládci sami nikdy nehladovějí, demokracie vládnoucí skupinu a její lídry trestá za hladomor.

Jako nezastupitelnou pro minimalizaci důsledků živelních katastrof shledává Sen roli svobodného tisku a médií. Citlivě reagují již na prvotní příznaky potenciálních důsledků povodně či sucha a neberou ohled na to, že takové informace nebývají příjemné pro vládu. Autoritářské režimy se s tímto druhem informací vypořádávají cenzurou a malováním růžových zítřků. Tak se samozřejmě zbavují možnosti včas a odpovídajícím způsobem na příznaky katastrofy reagovat.

Ve svém nedávno publikovaném článku poukazuje Sen na to, že příjmová nerovnost, na niž se zpravidla zaměřuje pozornost, je pouze jednou dimenzí nerovnosti. Jako stejně významné alternativy jmenuje svobodu, dlouhověkost, kvalitu života nebo nezaměstnanost. Dlouhodobě trpěnou vysokou nezaměstnanost v Evropě Sen považuje za příklad přehlížení mnoha rozličných aspektů života.