Výsledky fotografické soutěže

Zobonoska březová

/k snímkům Jaroslavy Hlaváčové/

Zobonoska leze po listu břízy. Prohlédla si vrchní stranu a přelezla na spodní. Nelezla jen tak náhodně. Bylo vidět, že na to má zvláštní pravidlo. Napoprvé jsem nic nezpozoroval. Brouk list odmítl a přestěhoval se na sousední. A tehdy jsem si všiml, že na druhém listu se brouk pohyboval přesně tak jako na prvním.

Vybral si. Přelezl na vrchní stranu a došel až ke kraji. Tam se pustil do rozřezávání listu. Uviděl jsem však jenom počátek práce.

Stál jsem tak tiše, že mě pěnkava hned nerozpoznala. Jistě přiletěla od kraje lesa. Stál jsem zády k němu a pták se objevil právě odtamtud. Sedl si na strom. Udělal v letu ostrý obrat a hnal se stranou. A v té chvíli jsem ho uviděl. Ale zároveň se mnou si pěnkavy všimla i zobonoska. Buď se před ní mihl ptačí stín, nebo ucítila náraz vzduchu způsobený letem. Kdo ví! Pěnkava uletěla a zobonoska sklouzla s listu.

Ovšem za pět za deset minut se znova octne na bříze. Chvilku leží, pak popoleze a vzlétne. Ale na starý list se už nevrátí. Nenajde ho, a ani se o to nebude pokoušet. Proto potřebuju nový list a novou zobonosku. [...] Vybírám brouka, kterého bych mohl nejpohodlněji sledovat. Pracuje zrovna ve výši mých očí.

Na povrchu listu nejsou kromě žilnatiny žádná znaménka. Ale brouk se chová tak, jako by šel po přesně vyznačkované pěšince.

Zobonoska má na konci nosce kusadla. Těmi list prořízne jako malinkými nůžkami. Ani člověk s velice bystrým zrakem dobře nerozezná, jak kusadla pracují. Tak jsou drobounká. Ale zato je vidět, že se zářez prodlužuje čím dál víc. Zobonoska prokousala list ke střední žilce. Tento první zářez, dlouhý a prohnutý, se svým tvarem podobá protáhlému nepravidelnému písmenu S.

A teď zobonoska přestala hryzat. Obrátila se a zamířila si to směrem k základu listu. Pomaloučku lezla podél hlavní žilky a zůstávala za ní stopa. Něco jako škrábanec nebo brázda v dužnině listu. Potom brouk udělal vrub na hlavní žilce. A odtud se vydal k okraji druhé půlky listu.

A znovu se opakovalo prohryzávání listu, jenže teď už zářez vypadal jinak. Byla to nepravidelná klikatá linka.

Zářezy byly hotovy. Zobonoska se pomalu vracela zpátky, ke střední žilce. Přitom předníma nožkama ohmatávala okraje zářezu. Při pohledu na ni měl člověk na jazyku: Kontroluje svoji práci.

Pak zobonoska začala list zavinovat. Přelezla na tu část listu, kde udělala první zářez. Chodidly na jedné straně těla se zrovna přisála k okraji listu a chodidly na druhé straně se listu pevně zachytila. Okraj listu táhla na sebe. List se poddával a otáčel se na brouka. Vznikl jakýsi val. Kdyby byl list úplně svěží, nemohl by si s ním brouk poradit. Byl by příliš pružný. Ale brouk udělal zářezy. Prokousal spoustu drobných žilek. Ke všemu je poškozena i nejsilnější žilka. Prohryzal na ní vrub. List trochu uvadl, protože teď do něho přitéká málo vody. Napohled to není sice poznat, ale pružnost listu ze zmenšila. A brouček táhne a přetahuje okraj listu na sebe. Nepatrně se posunuje po listu a val roste.

[...] Srovnejte si rozměry brouka a té půlky listu, kterou stáčí do trubičky. Představte si na jeho místě sebe. Museli byste svinout obrovský kus linolea o ploše 125140 čtverečních metrů. A přimyslete si k tomu jednu vážnou okolnost, na kterou v podobných případech vždycky zapomeneme. Brouk pracuje na listu visícím na stromě [...]

Zavinul první půlku listu. Vytvořil se dlouhý úzký kornout. Zobonoska teď přelezla na druhou půlku listu. Táhne za jeho okraj a omotává už hotový kornout. Vzniká zákrov, který se skládá z několika vrstev. Proto je kornout i na pohled vrstevnatý.

Po dokončení práce si brouk zaleze do kornoutu a klade vajíčka. Ale tím příběh nekončí. Zobonoska znovu leze po kornoutu a znovu stahuje okraje listu. Zavíjí kornout pevněji. Vrchní otáčku ostrý jazýček brouk přikusuje kusadly ke spodnější vrstvě. Tak je kornout spojen jakoby jedním myšleným stehem. A ten uzávěr je tak pevný, že se kornout zřídkakdy rozvine. List ovšem vadne čím dál víc a jeho pružnost se ztrácí. [...]

Kornouty visí na stromě. Drží se na vlákénkách naříznuté prostřední žilky. Není to pevné spojení, a tak se svitky brzy utrhnou a spadnou na zem. Larvy se vylíhnou. Bydlí ve spadlých kornoutcích a prohryzávají průchody v povadlém listu. Říká se, že si dělají komůrky. Před zakuklením opouštějí svoje obydlí a zarývají se do půdy.