Robert J. W. Evans: Rudolf II. a jeho svět.

Historici jsou od toho, aby nám připomínali, co si již nepamatujeme nebo pamatovat nechceme. Proč by si měl přírodovědec přečíst právě Evansovu knihu o Rudolfu II.? Kdyby pro nic jiného, tak pro 4., 6. a 7. kapitolu této knihy (4. Habsburkové, České země a humanistická kultura; 6. Rudolf II. a okultní nauky; 7. Pražský manýrizmus a magické univerzum). V těchto kapitolách se mj. líčí, co tehdejší vzdělaný svět považoval za podstatné. Nemuselo by nám totiž toto období našich dějin zůstat v paměti pouze ve zdeformovaném obraze filmu Císařův pekař a pekařův císař. Jak říká Evans: Role rakouských Habsburků jako mecenášů kultury a vědy v 16. století je kupodivu málo probádaná. Až na výjimky byla doposud zkoumána pouze z hlediska dějin umění. [...] Češi vždy potřebovali k rozšíření svých myšlenkových obzorů vnější kontakty. Nikdy to neplatilo víc než v pozdním 16. století, poté co dlouhá izolace značně snížila úroveň vzdělání poskytovaného v Čechách. Karlova univerzita ztratila na významu a ani jezuitská kolej (Klementinum), ani kvalitní bratrské školy ji nemohly nahradit. Traumaty české historie nezatížený Evans nám podává jiný pohled na myšlení a kulturu střední Evropy let období 1576–1612, než jak se jej většina z nás učila.