Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Fenomenologie přírody

 |  5. 8. 1998
 |  Vesmír 77, 478, 1998/8

Zdálo by se, že není nic přirozenějšího než příroda. Bylo by tomu tak, kdybychom si nebyli vytvořili síť představ a předsudků o tom, co to příroda je (ba dokonce co být má). Už sám tak často používaný obrat „náš vztah k přírodě“ je nepřirozený a mírně schizofrenní. Nejvýstižněji jej asi vyjadřuje stará turistická definice přírody: příroda je prostor mezi dvěma hospodami. A právě tak formulace: „jsme přece součástí přírody“ – když ji někdo vezme vážně, může vypadat jako blázen.

Václav Malina v jednom nedávném rozhovoru pro noviny na dotaz, co říká tomu, že jej – který se pokládá za plenéristu – řadí někteří kritikové mezi konceptualisty nebo k analytické malbě, odpověděl: Myslím si, že v mém malování je i lekce konceptuálního myšlení. Paradoxně i v tom plenérizmu. Co říkáte takové akci: Vzal jsem barvy, šel jsem do lesa, sedl si pod strom, poslouchal ptáky a šumění větru, čichal vůně, roztíral barvy do papíru a zachycoval barvy a světlo kolem sebe. Takovýmto bláhovým počínáním se dnes můžu vystavit většímu posměchu, než kdybych performoval nahý na náměstí. Naštěstí do lesa skoro vůbec nikdo nechodí.

Na podzim roku 1989 se v Galerii mladých (v domě U Řečických) konala výstava s názvem Příroda jinak. Pět mladých umělců na ní ukazovalo jiný přístup k přírodě: ani nápodoba, ani tvoření podle přírody, nýbrž tvoření v přírodě, či spíše tvoření s přírodou. Dva z nich jsme už tady představili: Milana Maura (Vesmír 73, 238, 1994/4) jako „stopaře“, toho, kdo zaznamenává stopy a otisky doteků s přírodou, a Miloše Šejna (Vesmír 75, 178, 1996/3), o němž jsem psal jako o „etologovi přírody“, kdy základní metodou doteků přírody je potulování.

Václava Malinu bych nejspíše označil jako fenomenologa přírody, toho, kdo „uzávorkoval veškeré předběžné porozumění“ a soustředil se na bezprostřední vjemy světla, barev, zvuků a snad i vůní. Malinovy obrazy jsou velice barevné, dokonce tak, že autor říká, že působí na diváka, i když je k nim otočen zády – tak silně barvy vyzařují. Malina je ovšem poučen vývojem moderního malířství, zvláště jeho geometrickou a konceptuální větví. Od poloviny osmdesátých let jsou jeho obrazy variacemi a metavariacemi na impresionistickou techniku malby z malých barevných skvrn. Obrazy jsou jakoby zvětšeninami výseků děl impresionistů, skvrny dostávají pravidelné geometrické tvary (obdélníčky, pruhy). Impresionistická krajina, reprodukovaná na protější straně, je metavariací na pointilistický impresionizmus. Současně představuje i stále sílící posun směrem k jazyku geometrie, který nabízí Malinovi nové možnosti zkoumání jeho hlavního tématu – barvy a světla. Další směr ukazují prostorové instalace obrazů; dosavadním vrcholem byl projekt Cesta světla pro výstavu-instalaci Zastavení (společně s Václavem Fialou, Milanem Maurem a Janem Samcem) v kolegiálním chrámu Sait-Pierre-le-Puellier v Orléans přede dvěma lety.

Václav Malina je malířským fenomenologem přírody a současně i fenomenologem malby přírody.

ZROZENÍ MOTÝLA

Po levé straně nevědomosti

kukelný stín se cuchá

v tykadla drobností

s lehounkým prominutím ucha.


Všechno je náhle nezachumlání

a ústa vyprošená ze slov skřítků

k velkému dumlání,

jež přihýbá si kytku.


Tak motýl, který k vůni klek,

natáčí věčnost všemi směry

na lačný žaludek

anděla u kamery.

VLADIMÍR HOLAN, Záhřmotí, Odeon, Praha 1970

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné