Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Vidění vidění

 |  5. 5. 1998
 |  Vesmír 77, 298, 1998/5

To, co nám je nejbližší, bývá zároveň nejvzdálenější. O vidění toho víme méně než o životě na Marsu. Vlastně nevíme nic. Jistě, o fyziologii oka toho známe velice mnoho, právě tak o světle. Víme, jak světelné paprsky vytvářejí obraz na sítnici, ale nevíme, kdo se na něj dívá. A kdybychom na to dali nějakou odpověď, následovala by hned otázka po vidění toho čehosi, co se dívá. Dívám se na to já, ale jak může být „já“ předmětem mého vidění-vědění? Totiž vědění mého já? Wittgenstein píše v Tractatu (5.631–5.634): „Kdybych psal knihu ’Svět, jak jsem jej shledal’, pak bych v ní musel psát i o svém těle a říci, které údy podléhají mé vůli a které ne atd., to je totiž metoda, jak subjekt izolovat, anebo ukázat, že v jistém důležitém smyslu žádný subjekt neexistuje. Subjekt nepatří ke světu, nýbrž je hranicí světa. Kde ve světě můžeme postřehnout nějaký metafyzický subjekt? Říkáš, že se to zde má úplně stejně jako s okem a zorným polem. Ale oko fakticky nevidíš. Nic v zorném poli nenasvědčuje tomu, že je viděno nějakým okem. To souvisí s tím, že žádná část naší zkušenosti není také a priori. Vše, co vidíme, by mohlo být i jinak. Vše, co vůbec můžeme popsat, mohlo by být i jinak. Není žádný řád věcí a priori. Zde vidíme, že solipsizmus, je-li přísně provedený, splývá s realizmem.“

Stojíme zde před tajemstvím. Tajemství je totiž to, co zasahuje do svých počátečních, výchozích předpokladů, podmínek. Tím se liší od problému. Problém má začátek a konec a mezi nimi je řešení, které ale do začátku už nezasahuje; jinak mluvíme o bludném kruhu. Kruh tajemství můžeme rozetnout a něco prohlásit za začátek – něco, co už dále nebudeme „problematizovat“. Prostě něco prohlásit za dané a rozhodnout se (možná nevědomě), že se na to už dále ptát nebudeme. Místo, kde se tento kruh rozetnul, můžeme zjišťovat otázkou: Co pokládáte za skutečně jsoucí, co je pro vás, jak říkal Heidegger, exemplární jsoucno? Co opravdu je a co je základem všeho ostatního, všech ostatních „odvozených“ jsoucen, všech jevů? Příklady takových exemplárních jsoucen mohou být: kámen, vosk, atom, elementární částice, pole, číslo, slovo, živá bytost, moje ruka, já, moje myšlení (cogito), Bůh. A zdá se, že Wittgensteinova analýza ukazuje, že každé takové exemplární jsoucno je hranicí světa, nepatří ke světu, je subjektem. (Prostě proto, že „svět“ je vyložen tímto exemplárním jsoucnem, třeba skrze „nás“, jakožto „vysoce organizované“ hromady kamení. Důsledně vzato „vidění kamení je kamení“.)

Jak je ale něco takového možné (a dokonce to občas bývá i účinné)? Můžeme odpovědět, že tomu tak je a nemá smysl se ptát proč. Zde, jak píše Wittgenstein, vidíme, že „solipsizmus, je-li přísně provedený, splývá s realizmem“.

Zbývá úžas. Vladimír Kokolia nazval svou habilitační přednášku (i na Akademii výtvarných umění jsou habilitace a habilitační přednášky) Úžas. Úžasem, jak praví tradice, začíná všechno takové tázání, úžasem nad nesamozřejmostí samozřejmého začíná řecká filozofie a věda. A když Kokolia hovoří o tom, jak se věci vynořují našemu pohledu z toku bytí, uvádí kratičkou poznámku: „Pohled je tedy podle toho věci do jisté míry analogický. V tomto textu se však pokoušíme považovat pohled přímo za exemplární jsoucno, a tak z věcí pro nás existuje především to, v čem jsou analogií pohledu“. Pak ovšem vidění vidění je vidění (samo). Možná to je sama podstata výtvarného umění. Že umění neznamená, že to umím, ale – jak říkává Kokolia – že je to „u mě“.

PTÁK SÁM JE SMYSL ZPĚVU

Pták sám je smysl zpěvu,

i když nezazpívá;

zlehýnka pohne stéblem,

pár tónů

sem tam utrousí.

Mrtvý strom,

větev trní

mu nevadí -

vyletí vzhůru,

jeho tělo je

okřídlená

flétna,

pod každým pírkem

píseň vyrůstá.

RAVÍNDR BHRAMAR, Z výboru hindské poezie Země se sněžnou čelenkou, Čs. spisovatel, Praha 1975

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné