RNA by to nevydržela

Mnoho biochemiků má za to, že na nejranějších formách života se podílela molekula RNA. Ta je však za vyšších teplot velice „křehká“. Matthey Levy z Kalifornské univerzity v San Diegu, postgraduální student známého specialisty na původ života Stanleye Millera, ukázal, že nukleotidy, které tvoří RNA, mají při 100 oC „poločas rozpadu“ od 19 hodin u cytozinu po 12 let u uracilu. Proto považují za nepravděpodobné, že by u zrodu života na rané Zemi stála právě RNA. Situace je mnohem příznivější při teplotách kolem 0 oC, kde poločas života adeninu, guaninu a uracilu přesahuje 600 000 let, slabým článkem zůstává cytozin s poločasem rozpadu 17 000 let. Levy a Miller argumentují, že RNA tedy asi nebyla prvním genetickým materiálem. (RNA se stala stabilnější, až když byla chráněna uvnitř buňky.) Nikdo dosud nenavrhl jinou životaschopnou alternativu. A co horšího – jak podotkl význačný odborník na chemii atmosféry James Kasting z Pensylvánské státní univerzity – většina geochemických modelů předpokládá, že raná Země byla obklopena skleníkovými plyny, takže chladný útulek se nenalézal ani na pólech. A to nepřipomínal fakt, že raná Země byla silně bombardována kometami a meteority, které mohly dále přispět k ohřevu oceánů. Takže, kdo nesl první genetickou informaci?

(Science 279, 1303, 1998)